Město, jímž proudí davy uprchlíků: Ubytování nemáme, cílem je zajistit průchozí hranici

Za hraničním přechodem v Medyce, na horizontu, který už patří Ukrajině, je vidět první sluneční světlo. Je těsně před šestou ráno, ale život na místě, jež bez znalosti kontextu v něčem zdánlivě připomíná festivalový rozruch nebo farmářský trh, se probudil už před nějakou chvílí.

Dojem ale záhy mizí se zaostřením na dlouhé řady lidí. Fronty uprchlíků mířících před válkou z Ukrajiny do Evropy – a do Polska na prvním místě. Z celkového počtu tří milionů jich do této země zamířily skoro dvě třetiny. A největší část nyní proudí právě tudy: ze Lvova přes Medyku směrem do přibližně deset kilometrů vzdálené Přemyšle, odkud pak míří přes nádraží ve vlacích dál na západ.

Hlavní cestu z dlažebních kostek lemují stany dobrovolníků nabízejících vše od léků a hygienických potřeb až po pizzu nebo palačinky. Část uprchlíků se cestou zastaví na čaj, kávu nebo na něco k jídlu. Komu je do řeči, prohodí pár slov s kolemjdoucími a mizí dál.

Další dobrovolníci berou čerstvé jídlo do rukou a mizí v davu nabízet jej aktivně nově příchozím. Projít od železné brány, kterou pěší vstupují na území Polska, až na druhý konec tábořiště, kde na ně čeká konvoj autobusů, zabere v tom největším shonu přibližně půl hodiny.

Tady už nahrazuje stany s jídlem řada televizních reportérů, kamery namířené tak, byla vidět fronta uprchlíků mizejících v autobusech. Čerstvý, ale přitom již zaběhnutý systém se nezastaví ani ve chvíli, kdy se rozezní klavír a Beethovenova skladba Pro Elišku. David Martello je v Medyce již osmým dnem. „Přijel jsem z Německa jen se svou kočkou a s klavírem,“ říká a dodává, že podle něj je trocha muziky potřeba. Přes den tak čas od času usedne ke klavíru a zahraje svůj repertoár; pokud si chce zahrát i někdo jiný, je prý jedině rád.

Scénu ještě doplňují vojáci a hasiči, kteří pomáhají lidem s těžkými zavazadly. Děti si před cestou ještě u stánku mohou vybrat plyšáka a dospělí zase zařídit novou SIM kartu. Ti, kteří cestují s domácími mazlíčky, mají možnost navštívit stan německých veterinářů, na kterém je nápis „pokud cestujete s domácím zvířetem, jeďte do Tesca“. Naráží na provizorně zřízené uprchlické centrum v budově supermarketu, z kterého se stalo místo k nouzovému přespání, ale také k zařízení řidičského průkazu nebo právě k obstarání domácích mazlíčků.

Dovnitř tohoto komplexu v Přemyšli se může jen zčásti. Ti, kteří nepatří k armádě či ke složkám integrovaného záchranného systému anebo nejsou dobrovolníky, mají jasně vymezené teritorium, které střeží vojáci. Uvnitř budovy se pak nesmí fotit ani mluvit s uprchlíky. „Je to projev respektu,“ vysvětluje v informačním centru mladý dobrovolník, který si nepřál být jmenován s tím, že embargo na rozhovory platí uvnitř budovy i pro něj.

Ani v Přemyšli se ale uprchlíci příliš zdržet nemohou – jak říká tamní starosta Wojciech Bakun, víc migrantů už město fyzicky ubytovat nezvládne. „Nejsme ten typ města, který by si uprchlíky mohl nechat. Přesouvat je do dalších měst a zajistit průchozí hranici je zásadní,“ řekl před nedávnem americké stanici National Public Radio.

Před týdnem se v západních médiích proslavil setkáním s Matteem Salvinim. Italský krajně pravicový politik známý odmítavým postojem vůči migrantům z Blízkého východu a Afriky dorazil na polsko-ukrajinskou hranici. Starosta pak na tiskové konferenci zvedl triko s podobiznou Vladimira Putina podobné tomu, které si Salvini několikrát veřejně oblékl. „Chtěl bych, abyste si oblékl tohle triko, a vyrazili bychom společně na hranice do uprchlického centra, abychom se podívali, co udělal váš přítel Putin. Přichází jich denně 50 tisíc,“ naznačil starosta Salvinimu, co si myslí o jeho nabídce pomoci vzhledem k jeho známým postojům.

Podobně jako Přemyšl se k hranicím svých kapacit a možností dostává celé Polsko. Podle odhadů je z oněch bez mála dvou milionů uprchlíků rozhodnuto v Polsku zůstat něco přes milion Ukrajinců, minimálně dočasně. První fáze migrační vlny se s klesajícími počty nově příchozích blíží ke konci, pokud tedy nedojde k zásadnímu zvratu. Ale nastává fáze druhá, kdy kromě základního ubytování musí společnost nabídnout lidem vzdělání či práci. A onen milion je z dlouhodobého hlediska podle všeobecně sdílených čísel o 300 tisíc víc, než země dokáže vstřebat.

Zatím odtud každopádně putují dál do Polska, teď nejčastěji do Katovic nebo do Krakova. I nejnovějším vlakem, který pojme 500 lidí, tam podle osádky spoje míří naprostá většina Ukrajinců. Dál do Prahy se jich chce vypravit jen málo.