Ivánku, kamaráde, můžeš se dívat? Fotbalové dokumenty nejen pro fanoušky

Nejpopulárnější sport planety se kvůli pandemii koronaviru nikde nehraje. Tedy až na magické Bělorusko, kde ke zděšení Světové zdravotnické organizace liga pokračuje. Zatímco Belgie soutěž ukončila a vítězem vyhlásila Bruggy, čeští funkcionáři přešlapují a doufají, že budou ligu přece jen dokončí. Anglická Premier League je „stopnutá“ na dobu neurčitou a v zákulisí se hekticky vymýšlí, jak ji dohrát, protože není vyloučené, že v opačném případě by kluby, které jsou akcionáři, musely zaplatit masivní pokutu stanici Sky, jež zápasy exkluzivně přenáší. Čekání na to, jak to všechno dopadne, je možné si zkrátit fotbalovými dokumenty. Vybíráme jich pět – velký text o jedinečném seriálu Netflixu Sunderland Til’ I Die si můžete přečíst v aktuálním Respektu – plus jeden divadelní bonus navíc.

Sunderland Til’ I Die (Netflix) Doku-série pro všechny příznivce výjimečných dramat. Není nutné mít vztah k fotbalu. Sestup týmu AFC Sunderland z Premier League v sezóně 2016–2017 znamenal malou katastrofu pro zapálené fanoušky – a  Sunderland jich měl vždycky nadproporční počet v porovnání s velikostí klubu i jeho slávou Pro produkční společnost Fulwell 73 to naopak byla obrovská příležitost, kterou zhmotnili do série Sunderland Til’ I Die, která se předloni stala hitem Netflixu. Zachycuje klub v sezóně 2017–2018, kdy se zkoušel dostat zpátky do hlavní anglické soutěže. Dokumentaristé získali od tehdejšího majitele Ellise Shorta bezprecedentní přístup do zákulisí. Stejně jako majitel doufali, že zachytí triumfální návrat a to, co znamená pro fanoušky. Místo toho zaznamenali další spektakulární sestup do nižší divize. Na první řadu navázala na začátku dubna řada druhá, která sleduje následující sezónu. Klub má pod novým majitelem - dynamickým, korporátně protřelým manažerem - projít radikální změnou, zeštíhlením a s nadějnými vyhlídkami směřovat do vyšších pater anglické ligy. Jak to dopadlo, výmluvně shrnuje povzdech zoufalé fanynky: „Proč to nikdy nejsme my, do vyhrává?“ Sunderland Til’ I Die je nejen maximálně otevřený pohled do zákulisí fotbalu, ale také grandiózně gradující drama s prvky sociální sondy i tragikomedie, která občas nemá daleko k seriálu Kancl.

Všechno nebo nic: Manchester City (All or Nothing: Manchester City, Amazon Prime) Pro ty, kdo mají raději tradiční fotbalový dokument s krásnými góly, špičkovými hráči a pohádkovým příběhem o cestě k triumfu, je tu tahle osmidílná série. Je vším, čím Sunderland ‘Til I Die není. Nebo obráceně, záleží na úhlu pohledu. Zachycuje vítěznou sezónu 2017–2018, kdy Man City vyhrál Premier League s rekordním počtem bodů, vítězství i gólů. Pod vedením hvězdného Pepeho Guardioly, jednoho z nejlepších trenérů historie. Bývalý hráč Barcelony přišel na sever Anglie v roce 2016 z veleúspěšného angažmá v Bundeslize. V úspěchu pokračoval i v té anglické, kde přitahoval pozornost rezervovaností namixovanou s nebývalou intenzitou. Jeho motivační proslovy jsou proslulé, stejně jako vřelý vztah k hráčům. Dokument zachycuje obojí - a ukazuje i jeho „kouzlení“ před tabulí s magnety, kde hráčům vysvětluje strategii a formace. Podobá se přitom manickému šamanovi, kterému není rozumět. Což je příznačné pro to, co se divák nakonec (ne)dozví o tom, jak se týmu jeho triumf vlastně podařil. Autoři se nepídí, v čem je Guardiola jako trenér výjimečný a co je vlastně zač. A neptají se ani po obtížnějších věcech: jak si jde koupit úspěch, jak bezedné kapsy arabských mogulů mění tvář profesionálního fotbalu (klub koupil šejk Mansúr ze Spojených arabských emirátů)  a jak poté fotbal obratem pomáhá v PR režimu, který nemá úplně čistý štít, co se týče lidských práv. Všechno nebo nic je perfektně kontrolovaný a vyhlazený portrét super-bohatého klubu, který má všechno k tomu, aby byl nejlepší na světě. Ale i tak bude tahle krásná reklama fanoušky bavit.

Diego Maradona (dostupné na Aerovod) Diego Maradona je fotbal. I když z obrazů oteklého muže s drogovými problémy, který zuřivě ukazuje vztyčené prostředníčky do kamer a pendluje jako trenér mezi obskurními kluby, to tak posledních pětadvacet let nemusí vypadat. Jeho geniální driblingy od poloviny hřiště lesem zkamenělých obránců, jeho poetické úniky končící snovými góly i kontroverze odhalující cosi podstatného z jeho povahy jsou součástí fotbalových dějin. Stejně jako to, že v podstatě sám dovedl Argentinu k vítězství na MS v roce 1986 a FIFA ho vyhlásila nejlepším hráčem 20. století. O trofej se nicméně musel podělit: fanoušci ho zvolili jednoznačně, ale hráč s jeho minulostí nebyl pro FIFA dobrou reklamou na fotbal a špatný obraz musel vyvážit spořádaný Pelé. Dokumentární portrét Diego Maradona sleduje méně mediálně známou část hráčovy kariéry: působení v italské Neapoli, kam přešel z Barcelony. Pro tu byl příliš divoký a se svými kokainovými úlety i výbuchy vzteku nezapadal do jejích obrazu distingovaného klubu. Do drsné Neapole ovládané mafií se hodil víc. Režisér Asif Kapadia sice jako fanoušek uhýbá pohledem před temnějšími stránkami fotbalu i slavného hráče; občas Maradonu jako by nevidí nebo přijímá jím kontrolovanou image. Ale jeho dokument má podobně pulsující energii, jakou mívala Maradonova hra.

Dva nula (dostupné na DAFilms) V českém fotbalu není větší derby než Slavia-Sparta. Dokument Pavla Abrháma a Tomáše Bojara zachycuje právě zápas mezi zmíněnými pražskými kluby. Místo na hřiště ale dvacet kamer míří do publika, kde zasedli kibicové i srdcaři, sázkaři a vlajkonoši, kteří pro svůj klub dýchají, intelektuálové i vystajlované manželky, případně dívky, které by manželkami fotbalistů nejspíš rády byly. Fotbalové tribuny odnepaměti představovaly pozoruhodný sociologický fenomén a Dva nula zkouší na ochozech najít i paralely s různými patry současné české společnosti.

Fotbal jako nikdy předtím (Fußball, Wie Noch Nie, 1971) Německý dokumentarista Hellmuth Costard namířil v roce 1970 během zápasu mezi Manchester United a Coventry City kamery nikoliv do publika, ale na fotbalistu George Besta, jednoho z nejlepších hráčů historie. Místo tradičního pohledu na celé hřiště a celou hru zazoomoval dovnitř pole a po devadesát minut sledoval v reálném čase jen fenomenálního křídelního útočníka Man United. Výsledkem zhuštění hry o dvaadvaceti hráčích na jednoho je avantgardní experiment, studie pohybu, rytmu a obrazových i zvukových fragmentů. Pohyb Bestových nohou je po určité době hypnotický. Dokumentem se inspiroval o pětatřicet let později britský vizuální umělec Douglas Gordon, který namířil kamery na Zinedina Zidana při zápase mezi Realem Madrid a Villarrealem z roku 2005 ve snímku Zidane, portrét 21. století. Jako autory soundtracku si přizval kapelu Mogwai.

Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit (dostupné na YouTube) Klasika tuzemské satiry. Divadelní hra Petra Čtvrtníčka, kterou napsal na konci roku 2004 v reakci na korupční skandál v českém fotbale. Jejím symbolem se stal tehdejší manažer Žižkova Ivan Horník, který domlouval s šéfem komise rozhodčích fotbalového svazu Milanem Brabcem ovlivňování výsledků zápasů. A podle policejních odposlechů v sezoně 2003–04 pokoušel uplatit rozhodčí, aby rozhodovali ve prospěch jeho klubu. Čtvrtníček adaptoval policejní odposlechy – ve kterých zazněla i titulní věta Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit – do hry, v níž byl jeho parťákem i protihráčem Jiří Lábus. Pojmy jako kapříci nebo hrušky, kterými Brabec s Horníkem kódovali úplatky, zlidověly. Záznam z divadla ve Slaném ani po šestnácti letech neztratil nic na vtipu a zachycení provinčnosti a upocenosti obou fotbalových funkcionářů.