Inflace dál stoupá, ale hlavní vlna už je snad pryč

Zdražování v Česku dál nabírá tempo. V prosinci ceny stouply v meziročním srovnání o 6,6 procenta, nejvíc od října 2008. Letos v prvních měsících roku toto číslo ještě povyroste.

Z inflace je zaslouženě hlavní ekonomické téma stejně jako v jiných koutech světa. Česká národní banka sahá coby garant cenové stability k razantním opatřením, hypotéky měsíc co měsíc zdražují, kurz koruny se dává nebývale do pohybu. Už tak napjatý státní rozpočet se nové vládě mění kvůli cenovým výkyvům pod rukama. Důchody půjdou díky zákonné protiinflační pojistce v polovině roku ještě jednou vzhůru, pro rodiny zasažené drahými energiemi se připravuje speciální záchranná síť.

Bez znevažování všech těchto problémů je ale dobré mít na paměti, že dnešní vysoká inflační čísla popisují to, co už se stalo. A že v novém roce by se situace měla spíš uklidňovat.

Zadřelo se to

Ohlížení dozadu má někdy za následek zmatení pojmů. Inflace neukazuje, jak je draho, ale velikost změny – tedy o kolik je dráž v porovnání s výchozím obdobím. Nynější vysoké ceny už dolů nikdo nevrátí, v tomto smyslu bude současná drahota pokračovat. Skok o dalších 6,6 procenta, tak jako mezi prosincem 2021 a 2020, by už však nastat neměl.

Podle zprávy Českého statistického úřadu loni inflaci táhly hlavně náklady v kategorii bydlení a doprava. Pohonné hmoty zdražily o 29 procent, což odpovídá tomu, co lze vylovit z paměti: v prosinci 2020, v době globálních lockdownů, se v Česku podle údajů karetní společnosti CCS tankovalo v průměru za 27,91 Kč (jde o měsíční průměr za litr benzínu a nafty). V prosinci 2021 už za 36,17 Kč. Položka jménem „imputované nájemné“, ve které ČSÚ sleduje náklady na vlastnické bydlení (tedy zjednodušeně řečeno ceny domů a bytů), vzrostla meziročně skoro o 15 procent. Stejně loni zdražilo podle ČSÚ oblečení.

Energie – hlavní téma dneška – naopak ve statistickém měření prosinec versus prosinec paradoxně zlevnily. A to díky dočasnému snížení DPH, ke kterému sáhla ještě Babišova vláda pro poslední dva měsíce roku v rámci ochrany chudších domácností před energetickou krizí. Nebýt této daňové úlevy, inflace by podle člena bankovní rady Tomáše Holuba v prosinci vyskočila k osmi procentům.

O to víc se drahá elektřina a plyn projeví v lednu, kdy podle nových odhadů centrální banky meziroční inflace vyletí až k devíti procentům, tedy nejvýš za dvacet let. (Podle čtvrtečního prohlášení ředitele měnové sekce ČNB Petra Krále nejde zcela vyloučit ani dvouciferné hodnoty, tedy inflaci přes 10 procent). To ale neznamená, že dojde k zdražení o dalších devět nebo víc procent oproti dnešku. Řeč je o změně v porovnání s příslušným měsícem předchozího roku. Takže většina tohoto růstu je už za námi.

Nynější vývoj překvapil centrální banku, vládu i ekonomické komentátory. Zdražování je taženo ze zahraničí růstem cen surovin a materiálů, ale má i domácí složku danou tím, že pandemie – slovy člena bankovní rady ČNB Tomáše Holuba v rozhovoru pro čtvrteční vysílání ČRo Plus –  „zadřela“ nejrůznější dodavatelské řetězce a dostala ekonomiku do neobvyklé situace. Firmy kvůli výpadkům dodávek nestíhají uspokojit poptávku, která přitom zůstává silná. To umožňuje výrobcům a prodejcům ceny zvedat a domácnosti podle Holuba tento růst „akceptují“. Stejný efekt má snaha podnikatelů vynahradit si, o co v době koronaviru přišli, a tak se zkoušejí zahojit a tlačí ceny vzhůru.

Dočasný jev

Takto nelze postupovat donekonečna – peněženky spotřebitelů nejsou bezedné a ekonomika zůstává po pandemii v chatrném stavu, který byl dosud hodně kompenzován ze státní kasy na dluh. Zatím bylo mezi lidmi v souhrnu zjevně peněz dost, ale některé impulsy už vyprchávají. I v pandemii v Česku zůstala velmi nízká nezaměstnanost, tedy vysoká poptávka po pracovní síle, která v perspektivních oborech dává pracovníkům prostor k tlaku na růst mezd.

Přidávání podpořil v posledních letech také stát štědrou rozpočtovou politikou, tedy zvedáním platů ve státní sféře a snižováním daní v souvislosti s loňským zrušením superhrubé mzdy. Rok poté se potvrzuje to, co ekonomové na tomto kroku kritizovali – a sice že pomůže hlavně bohatým poplatníkům, kteří nově nabyté peníze obratem uloží na trh nemovitostí a dál přiživí jejich zdražování.

„Vysokopříjmových lidí celkově tolik není, ale pořád tvoří početnou skupinu v množině těch, kdo kupují byty. Když mají o pět tisíc čistého víc, tak si mohou dovolit splácet o milion větší hypotéku. Počet volných bytů se tedy rychle nezvětší, proto ceny letí nahoru,“ přibližuje ekonom CERGE-EI Filip Matějka. S dalšími daňovými úlevami nebo s dalším přidáváním ve státní sféře je ale zjevně konec, útlum růstu mezd lze čekat i u podniků v souvislosti s chatrným stavem ekonomiky. Anebo v souvislosti s tím, že nová vláda chystá upustit páru na trhu práce vpuštěním většího počtu levnějších zahraničních pracovníků.

Centrální banka se snaží od poloviny loňského roku zakročit proti inflaci zvyšováním úrokových sazeb, což je nejobvyklejší nástroj, který podle ekonomických učebnic i podle praxe na zdražování zabírá. Princip je zjednodušeně řečeno ten, že dnešní ekonomiku, kde funguje hodně věcí na dluh, dokáže zdražení peněz a dluhů dobře zchladit. Lidé si méně půjčují, firmy si více rozmyslí nové projekty a investice, vlády mají o důvod víc zvažovat další půjčování.

Zajímavější úrok drží peníze spíš ve sféře úspor na úkor spotřebních výdajů. Vyšší úroky také zatraktivňují příslušnou měnu, což je v Česku nyní dobře vidět i v praxi. Koruna k euru v novém roce ve vidině vyšších sazeb zpevnila na nejsilnější úroveň za deset let a teoreticky může letos ještě posílit (centrální banka počítá s eurem za 24 korun), což zpětně vede k nižší inflaci skrz levnější importy všeho druhu od ropy a plynu až po dovážené spotřební zboží.

Podle Holuba může hlavní sazba ČNB letos „jít až někam do blízkosti pěti procent“. Od června ji ČNB už zvedla v pěti krocích z 0,25 na současných 3,75 procenta. Dražší peníze mnoha lidem a firmám komplikují život, ať už jde zmíněné dražší hypotéky a podnikové úvěry nebo o pevnější korunu pro exportéry. Centrální bankéři ale argumentují, že dozor nad cenovou stabilitou je jejich hlavní zákonnou povinností a že mírná inflace je pro zdravý vývoj celé ekonomiky vyšší hodnotou.

Dlouhodobým oficiálním cílem ČNB je inflace na úrovni dvou procent ročně, kam by se měla podle nejnovějších vyjádření vrátit začátkem příštího roku. Ještě nedávno šéfové ČNB mluvili o dosažení dvouprocentního cíle na konci letošního roku, situace se tedy zjevně nevyvíjí zcela podle jejich představ. Ve svých záměrech se ale banka tváří odhodlaně – tak, že sazby budou zvedat, dokud nedosáhnou svého.

I tato odhodlanost je sama o sobě jedním z nástrojů, jak se k cíli dostat. Přísná politika ČNB má mimo jiné vést k tomu, že veřejnost nezačne brát vysokou inflaci jako nový normál, na který je třeba se nastavit, což by inflační spirálu dál roztáčelo. „Důležité je zachovat si víru v to, že jde o dočasný jev,“ přibližuje Holub.