Infektolog o hrozbě opičích neštovic: Nemyslím, že půjde o další pandemii

V Česku je hlášen již pátý případ opičích neštovic. Celosvětově se za hranicemi Afriky, kde se nemoc vyskytuje častěji, objevilo více než 200 případů. To je víc než za celou dobu předchozího výskytu nemoci od roku 1970, kdy byly opičí neštovice u člověka zaznamenány poprvé. Částečně dobrou zprávou je, že proti nemoci existují vakcíny i léky vyvinuté původně jako zbraň proti dnes již vymýceným pravým neštovicím. Špatná zpráva pak spočívá v tom, že je jich nedostatek a pojí se s nimi další problémy. Například stará vakcína proti pravým neštovicím, s níž se očkovalo do začátku 80. let, je dnes již prošlá, navíc měla, byť vzácně, vážné vedlejší účinky včetně zánětů mozku. „V tuto chvíli si nemyslím, že by mělo jít o další pandemii. Virus se totiž šíří hlavně při delším úzkém kontaktu, ne vzduchem,“ říká v rozhovoru o podrobnostech kolem léčby i současné situace infektolog Marek Štefan z nemocnice Na Homolce.

Kdyby nemoc postupovala, doporučil byste očkování (například kontaktů nakažených či zdravotníků) starou vakcínou proti pravým neštovicím? Je tato vakcína v Česku ještě k dispozici?

Zatím se o očkování neuvažuje. Je ale samozřejmě potřeba, abychom byli připraveni a v případě nutnosti se očkování u rizikových skupin zahájilo. V zahraničních doporučeních se v této souvislosti zmiňuje vakcína takzvané 3. generace (MVA). Její dostupnost v ČR se řeší, podrobnější informace ale nyní nemám k dispozici.

To je nová vakcína na stejném principu jako ta původní, vyrobená ovšem citlivějším způsobem. Co o ní lze říci?

V Evropské unii je schválena proti pravým neštovicím, v USA jak proti pravým, tak proti opičím neštovicím. Obsahuje virus vakcinie (blízký viru takzvaných kravských neštovic, pozn. red.), který se v organismu očkovaného nemůže množit. Chrání ale proti pravým neštovicím, což bylo zjištěno již na konci 18. století - z vakcinie je ostatně odvozeno slovo „vakcína“. Kromě toho chrání tato vakcína i proti opičím neštovicím.

Je spíš náhoda, že se opičí neštovice zatím šíří hlavně v homosexuální komunitě?

Pro přenos opičích neštovic je nezbytný úzký mezilidský kontakt. Nevíme zatím, jak se přesně virus do komunity mužů majících sex s muži prvotně dostal, ale šíření je nejspíše právě důsledkem úzkého kontaktu; sexuálního či jiného. Každopádně je ale jasné, že virus opičích neštovic nepostihuje pouze muže - mezi sedmi pacienty s opičími neštovicemi ve Velké Británii v letech 2018 a 2021 byli čtyři muži a tři ženy.

Uvažuje se o léčbě antivirotiky? Jsou v Česku?

Bude záležet na průběhu onemocnění. Podle předběžných zpráv je vyrážka spíše lokalizovaná například pouze v oblasti třísel a genitálu, tedy ne na celém těle. Nemocní mají zřejmě jen mírné celkové příznaky. Nelze ale nyní spekulovat, musíme počkat na další informace. S nasazením antivirotik proti této nemoci je zatím relativně málo zkušeností. V úvahu by přicházel nejspíše lék tecovirimat, případně brincidofovir. V tuto chvíli by se antivirotika pravděpodobně použila v případě těžkého průběhu opičích neštovic, například u pacientů s oslabeným imunitním systém, ale takový případ se zatím nevyskytl. Ani o současné dostupnosti antivirotik v ČR informace nemám.

Jak vidíte budoucnost? Vymizí nemoc, nebo bude představovat problém? Je nějaký vědecký výsledek typu genetické analýzy viru, na který s napětím čekáte?

V tuto chvíli si nemyslím, že by mělo jít o další pandemii. Virus se totiž šíří hlavně při delším úzkém kontaktu, ne vzduchem. Nemocní navíc zřejmě nejsou infekční před vypuknutím příznaků, takže není riziko, že by šířili nemoc ještě v bezpříznakovém stadiu. Důležitá je včasné rozpoznání nemoci, izolace pacienta a epidemiologické šetření jeho kontaktů. Situaci musíme ale bedlivě sledovat a vyhodnocovat. Co se týče analýzy viru, ukazuje se, že jde o tzv. západoafrický typ viru, který se vyznačuje nižším mezilidským přenosem a menší závažností klinického průběhu.