EU chystá „postupný zákaz“ ruské ropy

Pokračující ruská agrese na Ukrajině možná povede k dalším ekonomickým sankcím včetně dosud odmítaného embarga na dovoz ropy. V Evropské unii se na takovém návrhu už pracuje, ale zatím potají, mimo jiné kvůli francouzským volbám, uvedl list New York Times.

Odstřižení od ruské ropy má být postupné, podobně jako v případě nedávno schváleného embarga na uhlí. To vstupuje v účinnost až od srpna. Země jako Česko, které jsou na ropě z Ruska nejvíc závislé, mají díky postupnému náběhu sankcí dostat čas na přípravu a sjednání alternativních dodávek. Ty však Rusko těžko pokryjí plně, embargo by tedy mohlo znamenat dosud nevídané věci ve formě regulace spotřeby a cen.

O odpojení ruské ropy mluvil i německý kancléř Olaf Scholz, který jinak v ekonomických sankcích platí za jednoho z nejopatrnějších státníků EU. Německo podle něj pracuje na tom, aby se bez ruské ropy obešlo, a mohlo by to zvládnout „během letošního roku“, prohlásil Scholz minulý týden v Londýně po jednání s britským premiérem Borisem Johnsonem.

Tempo odpojování a detaily chystaného unijního embarga budou záviset na dalších jednáních. Zatím jde zřejmě jen o pracovní úvahy, připravovaný návrh by se podle New York Times měl dostat na program politických jednání uvnitř EU až po druhém kole francouzských prezidentských voleb. Tedy přespříští týden, aby ožehavé téma surovinové nouze a následného zdražení neoslabily pozici Emmanuela Macrona. Ten sice postoupil do finále z prvního místa, ale pro jeho vyzyvatelku Marine Le Pen je téma zdražování tím hlavním, které v kampani zmiňuje a sbírá na něm protestní hlasy.

Vůle k odstřižení od ruské ropy – což New York Times líčí jako „dříve nemyslitelný krok“ – by podle listu mohla zesílit v případě dalšího stupňování ruské války. To se očekává v souvislosti s avizovaným útokem na východě Ukrajiny.

Rusko je největším vývozcem ropy a plynu na světě. Evropa je jejím hlavním odběratelem, na ruských vývozech ropy a ropných produktů má skoro poloviční podíl. Z hlediska EU pak Rusko kryje víc než čtvrtinu zdejších dovozů ropy. Závislost zemí jako Česko, Německo, Polsko nebo Slovensko napojených na ropovody z Ruska je však větší. Loni Česko dovezlo z Ruska 26 procent ropy, v průběhu předchozích deseti let nicméně tento podíl kolísal a někdy sahal i k polovině.

Ruská ropa míří hlavně do rafinerie v Litvínově a používá se tam zejména na výrobu nafty. Do Litvínova ropa proudí z Ruska ropovodem Družba. Ten v roce 2019 nebyl v provozu dva měsíce kvůli kontaminaci ruské ropy a výpadek se podařilo zahladit ze strategických zásob státu. Díky tomu na pumpách nepropukla žádná panika, poptávka zůstala stabilní a výpadek Družby neměl dopad na ceny. Dlouhodobější výpadek ruské ropy by ale znamenal problém.

Druhý ropovod IKL z Německa zásobující rafinerii v Kralupech nad Vltavou má kapacitu jen kolem čtyř milionů tun ročně. Celková zdejší spotřeba je přes sedm milionů. Navíc Česko část paliv, hlavně ropu, dováží a na ruské ropě jsou závislé i rafinerie v okolních státech. Trvalé embargo na Rusko by proto podle všeho znamenalo nutnost zavést politicky řízenou regulaci spotřeby a výroby, tak aby bylo zajištěno šetrnější nakládání s ropou a koordinace spotřeby a výroby napříč státy.

Nouze by mohla vést k nutnosti zavést dosud neodzkoušené zásahy – tak, aby ropa byla na příděl a aby si země EU dohodly solidární pravidla a vyráběly z ropy jen to nejnutnější. To vše by se stěží obešlo bez zdražování nebo bez vládních zásahů do cen a následných kompenzací ztrát pro zpracovatele.