Bicí komando StB z akce Asanace dostalo jen symbolické tresty  

Čtveřice příslušníků bývalé Státní bezpečnosti, kteří na přelomu 70. a 80. let minulého století v komunistickém Československu v rámci tzv. akce Asanace bili a šikanovali politické disidenty a nutili je k emigraci, u soudu vyvázla s podmínečnými tresty. Soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 Olga Kalašová mírné tresty zdůvodnila tím, že dva z bývalých estébáků si už dříve odpykali nepodmíněné tresty, a také tím, že od spáchání trestných činů už uplynula dlouhá doba a obžalovaní jsou dnes už staří a nemocní. „Právě proto bylo rozhodnuto spíše o symbolických trestech,“ řekla Kalašová ve čtvrtek dopoledne. Rozsudek ale není pravomocný, obžalovaní i státní zástupkyně si ponechali lhůtu na případná odvolání.

Dva bývalí příslušníci StB Karel Hájek a Rudolf Peltan dostali podmínky v délce 2,5 roku. U dalších dvou obžalovaných Jiřího Šimáka a Zbyňka Dudka soud od potrestání upustil, protože už byli dříve za týrání disidentů odsouzeni k nepodmíněnému trestu 3,5 roku. Součástí kdysi nechvalně proslulého bicího komanda byl i pátý příslušník StB Jaroslav Maryško, ale ten se letos v zimě dohodl s žalobkyní na dvouletém podmíněném trestu.

Pětice estébáků byla obžalovaná ze zneužití pravomoci úřední osoby v rámci tzv. akce Asanace. Tu vymyslela StB na přelomu 70. a 80. let s cílem fyzickým a psychickým nátlakem donutit občany nepohodlné režimu k trvalému opuštění republiky. Pracovníci StB po celé zemi začali předem vytipované odpůrce režimu šikanovat i fyzicky týrat. StB se takto podařilo vyhnat ze země přes 300 disidentů.

Čtveřice, která se po několika letech procesu ve čtvrtek konečně dočkala rozsudků, podle žalobce bila a šikanovala hudebníky Vratislava Brabence z kapely Plastic People of The Universe a Jaroslava Neduhu ze skupiny Extempore, a také signatáře Charty 77 Janu Převratskou a Jiřího Chmelu. Příslušníci StB je šikanovali v místě jejich bydliště i v zaměstnání, vyhrožovali jim fyzickou likvidací, bezdůvodně je zadržovali a opakovaně jim prohledávali byty.

Například Vratislav Brabenec byl v roce 1976 i s dalšími členy hudební skupiny Plastic People of The Universe z údajných politických důvodů zatčen a uvězněn. Asi měsíc po propuštění na základě výzvy Václava Havla podepsal Chartu 77. Od té chvíle už mu StB nedala pokoj. Podle Brabence se příslušníci Dudek a Šimák vždy postarali o to, aby přišel o jakoukoliv práci. Při neustálých domovních prohlídkách mu také vyhrožovali, že zmanipulují důkazy tak, aby šel do vězení, nebo mu zastřelí psa. Když mu pak vyhrožovali i únosem dvouleté dcery, emigroval nakonec hudebník s rodinou v roce 1982 do Kanady, kde se živil jako zahradní architekt a do České republiky se vrátil až o patnáct let později.

Neduhovi zase příslušníci StB hrozili vymyšleným spisem o jeho sexuálních stycích s nezletilými děvčaty. Chmelovi pak podle jeho slov vyhrožovali několikaletým trestem za podvracení republiky. Jana Převratská byla opakovaně vyslýchána a jednou dostala při zdržení i omamnou látku. Před soudem také vzpomínala na to, jak ji agenti vyhrožovali lámáním kostí nebo ji pronásledovali na ulici.

Mužům hrozily tresty tři až deset let vězení. Státní zastupitelství žádalo pro všechny tříleté podmíněné tresty, ale soudkyně Kalašová jim nevyhověla. Podle ní bylo trestní stíhání zahájeno velmi pozdě po spáchání popsaných skutků, věk obžalovaných se pohybuje od 65 do 78 let. Tresty proto ukládala spíše symbolické. „Je to jakési morální odsouzení,“ uvedla.

Dvojice příslušníků StB Šimák a Dudek navíc dostala již dříve nepodmíněné tresty za týrání Zbyňka Benýška. Šimák ho během výslechu v roce 1981 škrtil mokrým ručníkem tak, že upadl do bezvědomí. A také za útok na Zinu Freundovou, kterou v noci v jejím bytě surově zbili, ostříhali jí vlasy a vyhrožovali jí zabitím.

Obžalovaní na počátku hlavního líčení vinu odmítli. Řekli, že se s oběťmi nesetkali a že dělali u StB jinou práci. Podle soudkyně je však usvědčily výpovědi obětí i listinné důkazy. Jejich obhájci pak před soudem tvrdili, že jejich klienti pouze plnili rozkazy nadřízených nebo postupovali v souladu se zákony a interními předpisy.

Dudkův advokát uvedl, že jeho klient „byl moc malý pán na to, aby o něčem rozhodoval“.  Žalobce to odmítl s tím, že obžalovaní měli povinnost plnění rozkazů odepřít, pokud by jimi páchali trestný čin. Peltanův obhájce si stěžoval, že k procesu došlo až po 28 letech. A Šimákův obhájce podotkl, že jeho klient měl kladná služební hodnocení a nikdy nebyl kázeňsky trestán. Šimák „byl a je politicky pronásledován“, řekl s odkazem na Listinu základních lidských práv a svobod.