Pokud jde o sexuální násilí, žijeme už v jiném kontextu

Máme za sebou první tuzemské #MeToo kauzy, které veřejnost i část právníků přesvědčily, že tohle téma je třeba brát vážně.  Podle statistik každoročně přibývá i počet žen a mužů, kteří se rozhodnout sexuální násilí nahlásit orgánům činným v trestním řízení. Je důležité si nicméně připomínat, že jsme zároveň součástí širšího mentálního a právního prostředí, které naše přemýšlení o sexuálním násilí ovlivňuje a zrcadlí.

Právě o tom, jak může naše zapojení do mezinárodního prostředí ovlivnit náš pohled na některé věci, mluvila v polovině srpna na pražské právnické fakultě při představení druhého dílu své knihy Mužské právo soudkyně Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) Kateřina Šimáčková. Hned několik případů se u ESLP vede právě proti České republice, která čelí podezření, že dostatečně efektivně nevyšetřuje tuto kategorii trestných činů.

Letos v červnu štrasburský soud přišel s tím, že Česká republika nedostatečně reagovala na tvrzení české občanky, která podle své výpovědi zažila sexuální zneužívání římskokatolickým knězem (Z. proti České republice). Případ se nedostal ani před soud a podle ESLP stát porušil právo na účinné vyšetřování v případě nekonsenzuálních sexuálních aktů. Ke zneužívání mělo dojít v letech 2008–2009, tento kněz byl vedoucím její diplomové práce na teologické fakultě a ve stejnou chvíli i jejím zpovědníkem. Orgány činné v trestním řízení dospěly k závěru, že jednání kněze nenaplňuje znaky žádného trestného činu podle tehdy platné úpravy, tj. trestního zákona účinného do konce roku 2009. A věc tak byla odložena.