Vzpoura seniorů
Penzisté vydrželi squattovat 111 dní. Teď radní rozhodli jak dál
V červenci jsme v reportáži Poplach v Tiché uličce informovali o skupině seniorů v Berlíně, která se rozhodla zachránit svoje komunitní centrum tak, že ho prostě obsadili.
Od poloviny 90. let se tu scházely stovky seniorů na šachy, kalanetiku nebo kurzy angličtiny. Radnice čtvrti Berlin – Pankow začala ale na jaře tvrdit, že budova je ve špatném technickém stavu a že její provoz vyjde příliš draho – a bude tedy lepší celý komplex prodat. V červnu radní svůj záměr potvrdili a nařídili penzistům vystěhování.
Penzisté ve věku mezi šedesáti a šestadevadesáti lety na to 29. června zareagovali záborem celé budovy. S mladými aktivisty, které znali z různých demonstrací, nastěhovali do domu postele a matrace a ve dne v noci drželi „stráž“.
Snad nejzajímavější na celé věci bylo, že nešlo o nějaké celoživotní anarchisty – naopak, v čísle popisném 10 jsme v červenci našli pokojně vyhlížející babičky v pastelových šatech a přátelské staříky hrající mariáš.
Všichni „squatteři“ prý vyrůstali ve východní části Berlína nebo tedy v NDR a zábor Stille Strasse pro ně byl první zkušeností tohoto druhu. „V NDR se protesty moc nenosily,“ řekla nám tehdy dvaasedmdesátiletá Doris Syrbeová, jedna z vůdkyň revolty. „Teď je ale jiná doba a my máme právo se ozvat, když se nám děje křivda. A tohle bylo poslední možné řešení, jak klub zachránit.“
Vzpoura seniorů vyvolala v Německu velký mediální zájem, podpořit penzisty přicházeli lidí všech generací – nosili jim jídlo, opravili jim bojler, přišli zahrát na kytaru nebo jinak zkrátit dlouhou chvíli.
17. října, po 111 dnech záboru, provázeného velkým zájmem veřejnosti, změnili radní názor. Dohodli se s nevládní organizaci Sociální svaz lidové solidarity (Sozialverband Volkssolidarität), že převezme správu seniorského centra.
„To nasazení se penzistům vyplatilo,“ komentoval to pro Berliner Zeitung radní Cornelius Bechtler (Strana zelených). Nevládka nejprve dostane roční nájemní smlouvu, do konce roku 2013 potom radní slíbili převést na ni budovu k trvalému užívání.
„Kdo říká, že člověk nemůže nic změnit? je jedno, kolik vám je, my jsme se za naše přesvědčení postavili a vyplatilo se,“ řekla Doris Sorbeová podle webu Stillestrasse 10 bleibt.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].