Rozšíření Sapy dráždí

Existence tržnice Sapa se už vryla do všeobecného povědomí, většina Čechů se tam přesto nikdy nebyla podívat. Když se minulý týden začal probírat plán rozšíření tohoto vietnamského ostrůvku na Praze 4, neměla tudíž média problém dokola přesvědčovat, že SAPA je nebezpečná, bují zde organizovaný zločin, perou se tu špinavé peníze a prodávají drogy. A tečka.

Na Sapě jsem byla asi třicetkrát a dovedu si docela dobře představit, že v útrobách zdejších omšelých budov se toto všechno děje. V reportážích ale zcela chyběla zmínka o tom, že právě zde člověk najde tu nejautentičtější nečeskou atmosféru v této zemi, která je pro občasné provětrání hlavy a nabytí lehkého odstupu tak potřeba.

Po průchodu střeženými branami začne návštěvníka snadno sžírat nejistota. Co se skrývá za ohořelými troskami hal? Co si Vietnamci říkají, mluví o mně? Pocit úzkosti jen podporuje mýtus, že SAPA je nebezpečná i pro běžného návštěvníka a je radno se jí sám vyhnout.

Není tomu tak, alespoň já jsem tam nikdy neměla hrůzné zážitky. Kdo však projde okolo kamenné restaurace Dong Do, kde se konají svatby a česko-vietnamské plesy, kolem prvních kadeřnictví a obchodů s levnou drogerií, dostane zcela unikátní možnost zažít pár desítek minut od centra Prahy atmosféru hanojských ulic.

Pravda, neuvěřitelná hejna mopedů, koloniální architekturu i slamáky si je třeba jen představovat, vše ostatní tu ale je - nefalšované polévky z hlemýžďů, grilovaný bůček s mátou, koriandrem a rýžovými nudlemi, vesele štěbetající ženy, které se tu a tam pozdraví s kolemjdoucími českým „ahoj“, prodejny s čerstvým mangoldem a marakujou i mrazáky, kde se sépie, krevety a ryby chaoticky válí jen tak, obnažené zcela bez obalu. Mísí se tu vůně zralého ovoce a smaženého masa, stejně jako v těsných uličkách poblíž hanojského jezera.

Pravá hanojská tržnice je sice trochu jiná, ale má podobnou atmosféru jako SAPA / Foto: Lucie Kavanová

Kromě exotických stánků je Sapa ale důležitá i tím, že tu sídlí několik společností, které značně zpříjemňují česko-vietnamské soužití. Jednak tu sídlí Klub Hanoj, který Vietnamcům poskytuje sociální a právní poradenství, snaží se oběma stranám vysvětlovat vzájemné kulturní rozdíly nebo poskytuje rady na cesty do Vietnamu.

Na tržnici mají redakce i všechna vietnamská média, která v Česku vznikají, a jejichž prostřednictvím se lze přičinit o to, jaký názor si z nich Češi a Vietnamci na sebe udělají. Sídlí tu také několik dalších sociálně-právních poraden, překladatelské a zprostředkovatelské firmy a společnosti, které Vietnamcům pomáhají s účetnictvím dle českých norem. Pokud provozovatel tržnice, firma Saparia, povolení na rozšíření získá, měl by zde také vzniknout největší buddhistický chrám v zemi. (Jeho menší obdoba je už např. na brněnské tržnici na Olomoucké a i bez přeletu do Asie je tam možné vidět kromě tradiční výzdoby i třeba obětní dary v podobě cigaret a čerstvého ovoce nebo fotky lidí, za něž se chtějí věřící přimluvit.)

Pokud se na Sapě skutečně prodávají drogy a perou peníze, měla by zde policie samozřejmě zakročit. Stigmatizovat tuto tržnici jako celek mi ale přijde škoda, nikde jinde v Česku si člověk neuvědomí pestrost světa „za tím naším plotem“ tak, jako právě na SAPĚ, a nikde jinde se nekoncentruje tolik institucí, které se snaží třecí plochy mezi Čechy a Vietnamci obrušovat. Podle Marcela Wintera, předsedy Česko-vietnamské společnosti a velkého vietnamského lobbisty, je v rozšíření areálu kromě podezření policie, že se tu dějí nezákonné činnosti, ještě jeden háček. Na Libuš by se mělo do budoucna rozšířit metro a o pozemek, kam by Saparia tržnici ráda rozšířila a který končí 150 metrů od plánované stanice podzemního MHD, prý stále intenzivněji projevují zájem developeři.

Hanoj nebo pražská Sapa? / Foto: Lucie Kavanová