Umění jídla a konverzace

Na ulici postává zhruba dvacet lidí, další se tísní uvnitř malé místnosti. Ještě nedávno tu byl krámek, ale teď si nebytový prostor pronajali tři výtvarníci a udělali z něj galerii. Jmenuje se Berlínskej model, sídlí v pražských Holešovicích a výjimečná je tím, že v ní umělci vaří. Jak napovídá název komorní síně, pro koncept „art and cooking“ se Richard Bakeš, Daniel Vlček a Matouš Mědílek inspirovali v Německu. Berlínská oblast Mitte je vyhlášená koncentrací galerií a prakticky není dne, kdy by tu neprobíhala vernisáž. O publikum tak galeristé a jejich umělci svádějí boj pomocí přidaných hodnot: kromě koncertů či performancí tu vymysleli právě to, že výtvarníci si při vernisáži vezmou zástěru a návštěvníkům uvaří něco, co se hodí k jejich tvorbě.

V případě za tím poslední vernisáže v Berlínským modelu to jsou morkové kosti s koprovými bramborami a portským. Na předchozích akcích se tu podávaly lákavější pokrmy z indonéské nebo japonské kuchyně. Jenže nyní zde vystavuje malíř Ondřej Maleček, který se rozhodl v Praze propagovat spřízněnou galerii Na shledanou, jež sídlí ve smuteční síni ve Volyni a v níž se autoři snaží dotýkat otázek souvisejících se smrtí. Možná i proto tentokrát není velký nával a kosti na stole leží téměř bez povšimnutí. To nedávno se na sushi stála fronta a před galerií hučela stovka lidí ještě o půlnoci – než ji rozpustila policejní hlídka.

Sushi tehdy připravila konceptuální malířka Jana Babincová a rekordní návštěva dorazila i kvůli tomu, že vernisáž byla součástí společné akce galerií na Praze 7: projekt Máme otevřeno dvakrát ročně propojuje na jeden večer čtrnáct holešovických síní, zájemce může putovat od jedné ke druhé a účastnit se skupinového výtvarného veselí spojeného s programem v podobě koncertů, performancí a nečekaných zážitků typu výjimečného zpřístupnění bývalých lázní v budově někdejších Elektrických podniků. Slaďovat čas vernisáží se rozhodli i na druhé straně hlavního města, na Smíchově podobně spolupracují galerie Jelení a Svit.

I jejich akce dokazují, že vernisáže současného výtvarného umění procházejí změnou. Dřívější uzavřené večery pro setkávání kulturních elit se snaží otevírat co nejširšímu publiku a nabízet víc než prezentovaná díla.

Celý příběh o týrání na brněnské filozofii čtěte v aktuálním dvojčísle 26–27, které je stále ještě v prodeji.