0:00
0:00
Z nového čísla13. 1. 20122 minuty

Smrt a ticho v Tanvaldu

Případ česko-romské střelby v sobě skrývá nečekané překvapení

Co se vlastně stalo?
Autor: Karel Cudlín

Na tu noc Patrik Tatár nikdy nezapomene. „Od chvíle, kdy na nás střílel, se šíleně bojím, aby nezaútočil znovu,“ říká Tatár v tanvaldském bytě svých rodičů. Důvod jeho obav vypadá logicky: soused Jan Síbrt, který zastřelil letos na Nový rok v Tanvaldu Tatárova staršího bratra a jeho vzápětí těžce postřelil, není ani po více jak dvou týdnech od okamžiku, kdy zmáčkl spoušť, v policejní vazbě. Policie naopak koncem minulého týdne oznámila, že přestala pracovat s možným motivem vraždy. Sledované stopy se zužují a podle vyšetřovatelů případ smrti mladého romského muže brzy vydá své tajemství.

Osudové setkání
Na rozdíl od svého bratra Ladislava měl Patrik Tatár (22) obrovské štěstí. Kulka, jež o silvestrovské noci prošla pravou stranou jeho hrudi a z boku vyletěla ven, nezasáhla ani jeden z vnitřních orgánů a neroztříštila žádnou kost. Po několika dnech ho proto mohli lékaři z tanvaldské nemocnice pustit domů. Jeho bratr Ladislav, kterého střelec zasáhl jako prvního, zemřel naopak na místě, krátce před příjezdem rychlé záchranné služby.

↓ INZERCE

Ještě pár hodin předtím přitom nic nenasvědčovalo tomu, že by mělo k osudovému incidentu dojít. Bratři Tatárovi si před půlnocí symbolicky připili s rodiči k novému roku a společně se pak všichni ještě se svým strýcem vydali do nedaleké sousední obce Desná, aby další slavnostní chvíle strávili i se svojí babičkou. „O půlnoci jsme si pak všichni společně popřáli a kluci řekli, že se vrátí do Tanvaldu navštívit ještě tetu a že se pak asi zastaví na diskotéce,“ popisuje jejich otec Ladislav. „Pak jsme se rozloučili, což byl poslední okamžik, kdy jsem viděl Láďu živého.“

Celou reportáž čtěte v pondělním čísle Respektu.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].

Mohlo by vás zajímat

Aktuální vydání

Takoví normální gestapáciZobrazit články