Nespravedlivý svět fotbalu

Pro anglického fotbalistu Franka Lamparda to byla frustrující situace. Ve 38. minutě osmifinálového utkání mistrovství světa 2010 prohrávala Anglie s Německem o gól, když se k záložníku Lampardovi po sérii zmatků na hranici pokutového území dostal míč. Lampard vypálil na německou branku, míč narazil do břevna a odrazil se směrem dolů. Zjevně dopadl celým objemem za brankovou čáru. Německý brankář Manuel Neuer přesto zareagoval bleskově: odražený míč chytil a rychle rozehrál.

„Nemusel jsem se ani potom dívat na video, hned jsem věděl, že to byl regulérní gól,“ řekl k tomu později Lampard. To samé bylo jasné německému brankáři a divákům u televizních obrazovek, kteří několikrát viděli opakovaný záběr. Kamenem úrazu se však stali rozhodčí. Ani hlavní, ani čárový sudí ve zlomku vteřiny nepostřehli, jak to doopravdy bylo, a šokovanému Lampardovi gól neuznali. Anglie nakonec prohrála 1:4 a z turnaje vypadla.

Ve fotbale se videozáznam zatím nepoužívá, funkcionáři mezinárodní fotbalové federace FIFA se technickým inovacím brání. Fotbal je spíš konzervativní sport, jehož pravidla zůstávají od samotných počátků téměř stejná. Je to určitý rozdíl například oproti lednímu hokeji, kde je technický vývoj mnohem rychlejší; hlavní sudí se tu může obrátit na rozhodčího u videa a s jeho pomocí posoudit, zda gól skutečně padl a jestli to bylo podle pravidel (přezkoumává však pouze gólové situace, nikoli sporné momenty ve hře – třeba fauly se pomocí obrazového záznamu neposuzují ani v hokeji).

Podle FIFA by používání videa ve fotbale příliš zpomalilo hru, lidský faktor a chyby jsou navíc její součástí – fotbal je vlastně jakýsi „nespravedlivý svět v malém“. Po neuznaném gólu z mistrovství světa v roce 2010 se však tento postoj začíná měnit. Prezident FIFA Sepp Blatter prohlásil, že další takto fatální chyby rozhodčích se ve své funkci nechce dožít.