Nejlepší je to gratis

Češi tohle privilegium považují za naprostou samozřejmost. Jakmile si člověk vyrazí za město, může se volně toulat lesy, poli i loukami, nabrat si hub či malin, co unese, koupat se v rybnících a překračovat při tom všem hranice pozemků, aniž by řešil postoj jejich majitele. Britové si tuhle volnost užívat nemohou, ale zase si zdarma zajdou do většiny národních muzeí a galerií a třeba Němci nebo Francouzi mohou dát dítě zadarmo do školky.

Hranice toho, za co se nemusí platit, jsou v rámci Evropy značně tekuté a pořád se mění. Posunout je o kousek dál se v Česku na konci roku pokusila Moravská galerie v Brně: jako první v zemi volně zpřístupnila všechny svoje stálé sbírky. A zároveň nás postavila před zajímavou otázku: co lze získat a co ztratit ve chvíli, kdy někdo nabízí nějakou službu zadarmo?

„Poplatek, byť symbolický, pomáhá udržet naši obezřetnost – nejrůznější spory o Českou televizi dost možná vyvolávají tak velký zájem veřejnosti právě proto, že si na ni připlácí,“ míní ekonom Zdeněk Kudrna. Mezi příznivce bezplatných služeb naopak patří ředitelka Knihovny Václava Havla Marta Smolíková. „Zdarma bývá to, co společnost považuje za důležité a co si obhájí,“ uvažuje. „Věci zdarma mají velký potenciál. Podporují totiž lepší vztahy mezi lidmi.“

Obsáhlý text o tom, jaké důvody vedou města či instituce k zavedení bezplatných služeb a jaké jsou jejich dosavadní zkušenosti, si přečtete v novém Respektu 19/2014, který vychází v pondělí 5. května (digitálně a v audioverzi již o den dříve). V Havlíčkově Brodě mají zdarma hřiště, v Třeboni autobusovou dopravu. Co všechno by mělo nebo mohlo být zdarma podle vás?  Napište nám na sociálních sítích nebo na adresu [email protected]. Výsledky této ankety pak zveřejníme.