Nejlepší cestovka světa

Průvodce Lonely Planet udělal z kdysi dobrodružných cest zážitek, který si mohou dovolit téměř všichni. I turisté s tenčí peněženkou a menší odvahou. Kniha změnila svět cestování a sama se proměnila k nepoznání - z projektu hippies vyrostl globální turistický koncern. Víc než kdy dříve ale platí idealistické heslo z jeho počátků: Prostě jděte a objevte svět!

Pokud byste chtěli navštívit Papuu-Novou Guineu, jeli byste raději do Baitabagu, nebo do Baitety? „Obě vesnice mají krásnou lesní rezervaci, jsou stejně cenné. Les je v obou případech snadno přístupný,“ říká biolog Vojtěch Novotný, který už sedmnáct let v Papui-Nové Guineji tráví několik měsíců v roce. Už víte? Spíše do Baitabagu, nebo do Baitety? 

„V roce 1963, když se začala rozvíjet těžba, začal klan Didipa chránit tři sta hektarů lesa. … Je to jeden z posledních neporušených kusů pralesa v okolí,“ píše se o okolí Baitabagu na stéčtyřicátésedmé stránce osmého vydání edice Lonely Planet, jediného existujícího průvodce po této zemi v odlehlé Oceánii vyhledávané biology i antropology. A jak to vypadá v Baitetě? Místní obyvatelé se také rozhodli uchránit jedinečný tropický les před těžbou a založili rezervaci, ale v průvodci její název chybí. Stejně jako jména dalších několika desítek lesních rezervací.

Cestovatel, který nemá možnost si po Skypu povídat s předním českým profesorem biologie, by nejspíše vyrazil do vesnice doporučené v Lonely Planet, stejně jako velká část z desítek tisíc turistů, kteří Papuu každý rok navštíví. O existenci druhé osady se pravděpodobně nikdy v životě nedozvědí. 

„Příchod turistů zvýšil hrdost, sebeúctu obyvatel. Cítí, že kvůli jejich lesu přiletí někdo až z jiného kontinentu, svého místa si o to víc váží,“ vypráví Vojtěch Novotný o vlivu návštěvníků na Baitabag. Hotely v hlavním městě sem automaticky nabízejí jednodenní výlety, vesnice je dnes otevřenější vůči cizincům a na první pohled rozvinutější. Díky její větší známosti začali pravidelně přijíždět němečtí dobrovolníci, díky nim zase místní o něco více rozumějí potřebám Evropanů a umějí jim nabídnout vhodnější služby. „Turistů je ale stále příliš málo na to, abych pozoroval nějaké negativní vlivy,“ dodává pan Novotný.

Baitabag je možná o trošku blíž hlavnímu městu a možná mu k zařazení do Lonely Planet pomohl charismatický vůdce, který mohl autora prvního vydání průvodce okouzlit. Velkou roli ale jistě sehrála i obyčejná náhoda.

Vesničané však svoji šanci využili, byli pohostinní, a tak nikdy nebyl důvod doporučit v průvodci jiné místo. „Spustil se řetěz událostí, díky kterým je dnes mezi oběma zmíněnými, původně tak podobnými vesnicemi do očí bijící rozdíl,“ říká Vojtěch Novotný, „obyvatelé chudší vesnice jsou z toho samozřejmě frustrovaní – cítí, že zaostávají, a vlastně nevědí proč.“

Příběh dvou papuánských vesnic je jedním z tisíců příkladů toho, jaký vliv dnes mají tištěné i elektronické průvodce z nakladatelství Lonely Planet. Prodalo se jich celosvětově už přes sto milionů a staly se symbolem nezávislých cestovatelů, tedy těch, kteří nechtějí na drahý a organizovaný výlet s cestovní kanceláří a raději svět poznávají po svém. Vlastně ne úplně po svém, ale právě s průvodcem v ruce.

Využívají ho ale i zkušení cestovatelé a odborníci jako biolog Vojtěch Novotný. Při první výpravě na tajuplný ostrov v roce 1995 se řídil právě četbou Lonely Planet a i po sedmnácti letech, během nichž Papuu poznal tak dobře jako málokterý cizinec, chválí vysokou úroveň kapitol o přírodě a kultuře: „Daří se mu vystihnout základní charakter země, a to mi přijde nejdůležitější – důležitější než jakékoli podrobné informace.“