Kožešinu nosí hezká zvířata a oškliví lidé. Tohle heslo aktivistů už zase neplatí. Kožichy se vrátily do módy a lidé si v nich připadají krásnější. Pocit viny zmizel.
„Nechápu lidi, kteří brojí proti kožešinám. Já je miluju odjakživa! A myslím si, že není nic špatného na tom nosit kožichy.“ To je výrok Ornelly Štikové, který se před týdnem objevil v Blesku. Mladičká modelka je prozatím známá především tím, že mluví v bulváru, a není tedy třeba brát ji zase tak vážně. V pravé kožešině se ale ve společnosti objevují i další známí lidé – Lucie Bílá, Petra Paroubková nebo třeba Livia Klausová, která přišla na galavečer na karlovarském festivalu v kabátku z norka. Vzhledem k tomu, že byl červenec, to kvůli zimě jistě nebylo. Dá se to tedy brát spíš jako vzkaz – že s kožichy není už nic v nepořádku.
Podobně působí pohled do světa, od New Yorku po Peking se lidé zase oblékají do pravých kožešin. Globální tržby za přírodní kožešiny vzrostly od roku 2000 skoro o sedmdesát procent a norků se předloni zabilo padesát tři milionů – oproti necelým sedmadvaceti milionům v roce 2000. A to už to jednu dobu vypadalo, že nosit pravou kožešinu je definitivně passé.
Hod dortem na kožich
Anna Wintourová je šéfredaktorka amerického Vogue a zlá žena světové módy, jejíž image vždy doplňovaly kožky z hyen či lišek. V devadesátých letech to nebylo bez rizika – někdo jí před dům vylil tekutinu v barvě čerstvé krve, aktivisté na ni hodili dort, a povedlo se jim dokonce proniknout do hotelu Four Seasons, kde stolovala, a dát jí na talíř chcíplého mývala.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
