Domácí cizinci
Prvního září bude ve městě Dunajská Streda na jihu Slovenska demonstrace. Důvodem je nový jazykový zákon, který začne platit v tentýž den a zavádí přísný režim v používání slovenštiny. Na jižním Slovensku žijí převážně lidé, jejichž mateřštinou je maďarština, a každému je jasné, že právě proti nim a jejich jazyku je nový zákon namířen. Být Maďarem na Slovensku není jednoduché.
Zemí rovnou jako stůl se silnice nelogicky klikatí mezi vesnicemi a poli. Je po sklizni a půda na povrchu vypadá vyschle. V hloubce sotva pět metrů se však v mokrém štěrku ukrývá jedno z největších podzemních jezer v Evropě.
To je pro Žitný ostrov – oblast na jižním Slovensku – typické: stačí provrtat se kousek pod povrch a narazíte na jiný svět. Mluví se tady převážně maďarsky a paměť místních sahá hluboko do minulosti, i když říkají, že se v ní nechtějí vrtat. Jenže slovenská vláda to udělala za ně, když přijala jazykový zákon na ochranu slovenštiny. Od září mohou být Maďaři pokutováni až do pěti tisíc eur, když tento zákon poruší. A jak už to s vrty bývá, kdykoli se může najít někdo, kdo do něj vloží trubičku s dynamitem.
Na rozcestí uprostřed polí necelou hodinu autem od Bratislavy je tabule se šipkou a divným nápisem Búšlak. Švestková alej vede k biofarmě, jejímž spolumajitelem je pan György (Juraj) Nagy, bodrý padesátník plný energie. „Máme pět set krav a jejich mléko vyvážíme do Česka,“ říká hrdě. „Všechno je ekologické, naše traktory jezdí na olej z řepky, kterou si sami vypěstujeme i vylisujeme.“ Prochází svým královstvím mezi kravami, které se právě vrátily z pastvin a polehávají v kupách něčeho, co vypadá jako drcená sláma, ale je to jejich vlastní hnůj, vyždímaný od močůvky a vysušený ve stroji, který hučí venku na dvoře. Dokonalá recyklace.
Pan Nagy mluví bezchybně slovensky, s nepatrným přízvukem, ale v rozhovoru se svými lidmi okamžitě přejde do maďarštiny. Jsou mezi jeho čtyřiceti zaměstnanci také nějací Slováci? „Víte, že nevím? Já se jich na národnost neptám. Ale je pravda, že všichni tady mluvíme maďarsky.“
Nad jazykovým zákonem mává rukou. „Mně je to jedno. Mne trápí, že je stále větší sucho a teplo a že tohle už dávno není obilnice Slovenska, jak se Žitnému ostrovu kdysi říkalo.“ Globální oteplování opravdu dělá svoje. Klimatolog Pavol Šťastný potvrzuje, že „na jihu Slovenska ubývá srážek a zároveň se vinou vyšších teplot odpařuje více vody“. Farmářů ubývá nejen kvůli suchu, ale také kvůli konkurenci velkých korporací, které si obilí nakoupí levněji jinde.
Právě úrodná půda a klima vhodné pro pěstování pšenice a kukuřice byly hlavními důvody (kromě geopolitických), proč Edvard Beneš v roce 1920 tak trval na tom, že Žitný ostrov má připadnout Československu, i když na tomto území žila naprostá většina Maďarů. Podařilo se mu přesvědčit Francouze a ostatní spojenci už jen kývli. Statisíce Maďarů (dnes je jich asi půl milionu, tedy deset procent obyvatelstva, ale bývalo jich víc) se tak na základě Trianonské dohody ocitly v cizím státě a od té doby řeší otázku, jak být jeho občany a zůstat přitom Maďary.
Celý článek čtěte v Respektu 35/09
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
