0:00
0:00
Z nového čísla16. 12. 20113 minuty

A zase ta Popelka

Proč Češi tak milují své televizní Vánoce

Byť v novém provedení, stále je to naše Popelka.
Autor: Milan Jaroš

Viděno přes čísla přinášejí Vánoce jednu neochvějnou jistotu. Každý čtvrtý Čech na Štědrý den usedá k televizoru a tráví u něj průměrně pět hodin – tedy o dvě víc než v běžné dny. To je pro televizní stanice dostatečná výzva, aby si daly na štědrodenním programu obzvlášť záležet. Na rozdíl od Němců nebo Španělů se jim Češi odvděčují ochotou obětovat televizi mnohá tajemství, která mohou na Štědrý večer zažít.

Odlákat pozornost
Píše se rok 1981 a Čechoslováci se těší, jak si usmaží kapra, bouchnou sovětský sekt a po večeři rychle rozbalí dárky. Na prostoje není čas: už v pět hodin začíná první večerní pohádka Hrátky s čertem! Následují televizní noviny, večerníček a hra V zámku a podzámčí. Největší trhák běží chvilku před půlnocí – vánoční koncert Karla Gotta z pražské Lucerny. Právě z dob komunismu zřejmě pramení tak vřelý vztah Čechů k vánoční televizní zábavě. „Vánoce a Silvestr byly jediné období, kdy televize nezaplavovala diváky magazíny o SNB či pořady o stranickém vzdělávání. Každý věděl, že na Silvestra bude estráda a zahraniční komedie. Lidé s napětím tipovali, jaká to bude,“ vzpomíná na normalizaci mediální analytik Milan Kruml. Cíl byl prostý – odlákat opulentní zábavou pozornost od duchovního rozměru Vánoc a utlumit případný zájem vyrazit na půlnoční mši. Kromě toho nabízejí televizní Vánoce také únik z reality a prchavé uklidnění, že v době velké nejistoty je přece jen stále něco, na co se můžeme spolehnout, co se nemění.
Návyk masově sledovat o Vánocích televizi nám prostě zůstal dodnes. V běžný den sleduje televizi 1,3 milionu Čechů, na Štědrý den ještě o milion víc. Dalo by se tedy čekat, že Vánoce jsou pro komerční televize zlatý důl. Nova i Prima to odmítají komentovat, mediální znalci však hovoří spíš o tom, že získání co největší části koláčů sledovanosti je o Vánocích především otázkou prestiže. Většina reklamních kampaní totiž naopak před Štědrým dnem končí – diváci právě utratili vše, co mohli, za jídlo a dárky. Vánoční dny jako takové jsou tedy z hlediska marketingu vcelku nezajímavé. Přesto chce každá stanice přilákat právě na svůj program co nejvíc lidí a dělá pro to maximum.

↓ INZERCE

Rok předem si televize v Národním filmovém archivu zamlouvají kopie klasických českých pohádek. V létě potom zasednou ve všech stanicích programoví analytici a lámou si hlavu nad výsledky sledovanosti v minulých letech, snaží se sladit žánry, obraz i obsah snímků a pokouší se uhodnout, co by mohla nasadit konkurence. „Schéma ostatních stanic nikdy dopředu nevíme, všichni to zjistí až s vytištěním prvních televizních programů,“ říká Milan Fridrich, programový ředitel České televize. Co do žánrů ale mají hlavní televize jasno: táhnou hlavně pohádky a romantické rodinné filmy. „U obrazovek přibudou vždy hlavně děti, je jich až o dvě třetiny víc. Zároveň se však chce zpravidla dívat společně celá rodina. To umožňují právě pohádky, které pracují s nostalgií těch starších,“ vysvětluje Kristina Taberyová, vedoucí výzkumu programu a auditoria v ČT.

Celý článek čtěte v aktuálním dvojčísle.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].