Ústrk v ÚSTRu
V čele Ústavu pro studium totalitních režimů skončil Daniel Herman. Klíčová otázka je, kdo jej bude následovat.
Nová rada ÚSTR odvolala šéfa ústavu Daniela Hermana. Znalci poměrů a zaměstnanci úřadu to víceméně očekávali a považují to za začátek konce ústavu v jeho současné podobě a také za atak zkoumání brutalit a nespravedlností komunistického režimu. Šlo o připravenou akci, která má posloužit levicovým silám a především k moci se deroucím komunistům, kteří nechtějí, aby se někdo hrabal v jejich minulosti, tvrdí dokonce premiér Petr Nečas.
Zkusme být klidnější. Proč by rada, jíž se nelíbilo, jak byl ústav veden a jak pracoval, neměla mít připravený nějaký scénář, který by údajnou katastrofální situaci v úřadu vyřešil? Proč by neměla mít připraveno odvolání ředitele, jeho prozatímní nahrazení někým, komu věří a kdo dá údajné chyby do pořádku? A proč by neměla připravovat výběrové řízení na volbu nového prestižního šéfa ústavu? Něco tu ale nehraje.
Autor tohoto sloupku psal před čtrnácti dny do tištěného Respektu článek o situaci v ústavu. Mluvil s většinou zasvěcených lidí, včetně klíčových členů rady. Nikdo z členů rady nedokázal předložit žádný věcný důkaz o chybách v ústavu, většinou odkazovali na formální odborné nedostatky, které ovšem zaměstnanci ústavu často vyvrátili. Členové rady uznávali, že ústav si vede dobře v digitalizaci archivů bezpečnostních složek – především StB – a že jejich zpřístupnění veřejnosti funguje. Dokonce chválili vzdělávací činnost ústavu. Členové rady sice naznačovali, že si s Danielem Hermanem „nerozumějí“, ale nikdo nechtěl jeho odvolání navrhnout, ale zároveň tvrdili, že kdyby někdo odvolání navrhl, nebyli by proti.
Jinak řečeno, členové rady neměli žádné pádné argumenty pro odvolání ředitele. Jeho odchod se tedy stane (a už stal) předmětem divokých spekulací, počínaje podezřením, že sociální demokraté si chtějí zavázat komunisty a úřad likvidují, konče úvahami o osobních zištných motivech některých členů – jako třeba slib diplomatické kariéry nebo zařazení na volitelném místě do sněmovních voleb. Proto prý přistoupili na čistku.
V tento okamžik nejsme schopni říct, kam se bude ústav ubírat, ale schopnost členů své kroky obhájit jen nekonkrétními poukazy na chyby nebo ideovými výhradami a řečmi o akademickém bádání vyvolává skutečně vážná podezření, že dokumenty o té nejtemnější stránce komunistické totality zůstanou víceméně v regálech, neroztříděny a zabaleny do úhledných geometrických útvarů. Pan Patizon je sice stále optimista a myslí si, že to tak zlé nebude. Ale i on připouští, že způsob jednání rady vyvolává velmi špatné představy o budoucnosti pátrání v minulosti.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].