Těžce závislý Václav Klaus

Václav Klaus skončí jako těžký alkoholik. Vychází mi to pořád stejně. Tyto dvě věty pronesl před dvanácti lety můj přítel, amatérský – leč v předpovědích velmi úspěšný – astrolog. Zbývající část kavárenské společnosti, tedy já a pan Patizon, protestovala. Muž s tak sportovním duchem nemůže skončit jako závislák. Dnes přiznávám, že jsme se s panem Patizonem mýlili. Václav Klaus je závislý na pozornosti, obdivu či patolízalství úplně stejně jako těžký pijan na alkoholu a tato závislost jej vede stejnými cestami jako alkoholika.

Zkusme srovnání. Inteligentní a světa znalý pijan umí na vrcholu svých sil okouzlit společnost. Pije dvakrát, třikrát za měsíc na akcích, na nichž udivuje svým vtipem, moudrostí muže a něžností a pochopením ženy (nebo naopak). Ve své profesi je velmi zdatný, úspěšný, někdy dokonce obdivovaný. Potom se mu ale touha po alkoholu začíná vymykat z rukou, protože chce být obdivován, vtipný, moudrý a něžný co nejčastěji. Jenže ono to přestává fungovat. Vtipy začínají být trapné, protože dokola opakované, stejně tak to dopadá s moudrostí a světaznalostí.

Alkoholik si ale stále myslí, že jej do světa slávy vrátí alkohol. A skutečně. Je nadále obdivován, jenže už ne na rautech intelektuálů či jiné smetánky, ale v hospodách, v nichž je nakouřeno, blikají tam automaty a štamgasti tam jeho vtipy ještě neznají. Navíc ty vtipy a moudrost zhrubnou, mají jinou klientelu. No, abychom to s panem Patizonem neprotahovali. Takový alkoholik nakonec skončí ve své hospodě, kde ty vtipy, moudrosti a něžnosti říká pořád dokola a zajímá to pouze ty, kterým zaplatí panáka, a pak když už nemá ani na to poroučení, tak jej musejí poslouchat barmani.

Václav Klaus je někde nad tím dnem – tedy se závislostí na pozornosti, obdivu a patolízalství. Totiž koho okouzlí věta, že rušení anonymních akcií je pouhým gestem, které nic nevyřeší? Koho mile překvapí jeho vyjádření, že Václav Havel byl extrémní levičák a že tentýž člověk byl zároveň militantní jestřáb, který místo respektu k jiným zemím schvaloval jejich bombardování. Nikoho kromě jeho partičky známých, kterým zaplatil panáka.

Vlastně jsme si toho s panem Patizonem mohli všimnout už dávno, kdybychom byli pozorní. V devadesátých letech byl Václav Klaus v přeneseném smyslu tím pijanem, který na sebe strhával pozornost. Později už bylo jasné, že jeho repertoár není příliš široký. Neviditelná ruka trhu, žádné špinavé peníze, levičáci, baťůžkáři, modrá planeta a Kreml. Začalo to nudit. Dokonce i v nižších cenových kategoriích. Tak Václav Klaus vytáhl těžké zbraně – počínaje amnestií, pak Havla a teď ty anonymní akcie. A má obdiv štamgastů. A slávu z toho všeho zhruba stejnou jako maloměstský opilec, kterého místní prostě znají a vědí, že zase někde upadne.

A teď o tom, co je opravdu zajímavé. Sněmovna v úterý nezvolila nového prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu. Na první pohled špatná zpráva je ve skutečnosti informací o tom, jak se tuzemská politika mění k lepšímu. Ale podrobnosti se dočtete až v pondělním vydání Respektu.