Dnes se koná soud v případu, který na počátku roku 2008 plnil titulní strany médií. V pražském hotelu Savoy se odehrála schůzka Miroslava Šloufa, někdejšího poradce expremiéra Miloše Zemana s kancléřem Václava Klause Jiřím Weiglem a evidentně se netýkala jen přání k Weiglovým narozeninám. Bylo krátce před prezidentskými volbami, Václav Klaus se znovu o tento post ucházel a zdaleka neměl jisté, že opět vyhraje.
Hotel, ve kterém se oba muži sešli, je hlídán osmnácti kamerami a nahrávka z jedné z nich unikla do médií. Informace o schůzce dvou vlivných mužů zákulisí vyděsila Stranu zelených. Její představitelé získali podezření, že Šlouf a Weigl domluvili manipulaci volby, a Zelení prosadili veřejné hlasování o kandidátech.
O pokusu útoku na volby mluvil i tehdejší premiér Mirek Topolánek. Pro něj nebyla ani tak podezřelá schůzká Šloufa s Weiglem, ale informace, kterou získal od BIS. Tajná služba nepřímo potvrdila, že disk s nahrávkou schůzky dal k dispozici nedávno odvolaný šéf rozvědky Karel Randák a zároveň ji nabídl přes Paroubkova poradce Petra Dimuna sociálním demokratům.
Třetí obrázek z aféry. Na bezpečnost v hotelu dohlížela soukromá detektivní kancelář SSI – jejím vlastníkem byl bývalý člen StB Vodrážka. Ještě za časů StB měl mladého podřízeného – Petra Bakeše. Ten samý Bakeš byl v době aféry vysoce postaveným důstojníkem rozvědky a také dlouholetým spolupracovníkem Randáka. Právě Bakeš si nosič s nahrávkou schůzky od svého někdejšího šéfa z StB vyžádal. Disk nemohl převzít přímo, využil k tomu policistu ze speciálních služeb, který disketu Bakešovi předal.
Politici mluvili o nepřípustném a protiústavním zásahu tajných služeb do voleb a média pátrala, jaké pozadí celá operace měla. A v tomto bodě musíme konstatovat, že ani dvacet měsíců po vypuknutí aféry nejsme o moc moudřejší. Nemáme nejmenší ponětí, proč se sešli Weigl se Šloufem. Ti muži se dobře znali především z dob opoziční smlouvy, kdy řešili zákulisní dohody Klause a Zemana, oba byli spojeni s bankou IPB. Schůzku vyvolal Šlouf. Je otázka, proč ji protřelý lobbista, kamarád bosse Mrázka, situoval do hotelu, o němž musel vědět, že je prošpikován kamerami, a že schůzka neujde pozornosti policie. Skutečně plánovali ovlivnit volby prezidenta? Jak? Nevíme. Schůzka v hospodě není nic nezákonného, takže šlo stěží pozvat oba muže k výslechu.
Nepodařila se objasnit ani role Randáka a Dimuna. Co Randák – pokud skutečně disk nabízel ČSSD – tímto krokem sledoval? BIS tvrdí, že má jisté důkazy, ale o čem, to neprozradila. A informace, zjištěné při operativní práci tajné služby, není možné použít u soudu. I kdyby byl Randák něčím vinen, důkazy by soud zamítl.
Vyšetřování se nakonec smrsklo na Bakeše a policistu, který nahrávku vyzvedl. V létě byli oba muži tzv. trestním příkazem odsouzeni k pokutě ve výši několika desítek tisíc korun. Odvolali se, a dnes začíná soud. Zajímavé je, že Bakeše nezbavili jeho nadřízení mlčenlivosti. Takže u soudu nic neřekne. A bude možná dokonce osvobozen, protože kvůli nezbavení mlčenlivosti se nemůže dostatečně obhajovat. To vyhovuje rozvědce, protože kdyby mohl Bakeš vypovídat, zjistili bychom, že služba jednoznačně porušila své pravomoci. Jako rozvědka může pravovat ze zákona pouze s informacemi, které mají původ v zahraničí. Schůzka Šlouf – Weigl byla čistou domácí záležitostí. Jedině, že by rozvědka věděla, že se pánové sešli třeba na přání Putina…
Asi nás čeká další smutný konec další kauzy, která kdysi řádně hýbala veřejným míněním. A odsouzen bude zřejmě jen policista, který ani netušil, o co jde, a prostě jen dělal pošťáka.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
