Andrej Babiš sice o mně opět rozhlašuje, že jsem lhář, ale pan Patizon mi radí, abych si od toho muže dal dnes přestávku. Tak nechávám nového bojovníka proti korupci spát, možná se k jeho osobě vrátím příště. Svítá, v jednom z pokojů pláče vnučka, je možná čas na kojení, sedím v místnosti s výhledem na břevnovský klášter a ten samozřejmě vidím, když zvednu oči od kláves, a to ve mně vyvolává otázku, kterou mi kdysi položil opat tohoto kláštera Anastáz Opasek.
Položil ji hodně dávno. Co je to demokracie? Co má demokracie přinést? Ptal se mne tehdy a já si ani za nic nemůžu vzpomenout, co jsem mu odpověděl. Včera cestou z redakce se ale v tramvaji o tom bavily dvě slečny, stojící nade mnou. Tedy o tom, co je to demokracie. Došly k názoru, že by to chtělo více přísnosti na lid (blíže nespecifikovaný) a omezení přístupu uchazečů na vysoké školy. „Ať se na ty školy dostane jen opravdová elita, teď se chlubí nějakým diplomem kdejaký pitomec,“ říkala jedna ze slečen. Obě zřejmě na ty školy chodily a cítily se elitně.
Tak jsem si tu otázku, co je demokracie - protože mě jistá arogance těch slečen ležela v hlavě – položil dnes po ránu. Napadla mě okamžitě čtyři slova, synonyma ke slovu demokracie, podle mě. A potom dvě další.
Svoboda, kázeň, úsilí, trpělivost. Svoboda dělat „cokoli“, kázeň spojená se sebedůvěrou, která to „cokoli“ zkrotí, úsilí bez ambicí viditelného cíle a to všechno nejde samozřejmě bez trpělivosti. Není to žádná moudrost, jen taková hříčka se slovy, která se mi po ránu zalíbila a pro dnešek se jí nechám inspirovat.
A ta další dvě slova byla radost a velkorysost. Pokud funguje to zmíněné o pár řádků výše, přichází radost, což v žádném případě ale není ten pocit, který znáte, když se vám splní něco, co jste si přáli. A velkorysost není strčit desetikorunu do krabice prosícího o podporu nebo odpustit bližnímu, že vám sebral vaši příležitost.
Pan Patizon říká, že ten Magorův pohřeb se mnou asi zamával, když se pouštím na tyto stránky tahle slova. Jo, zamával, to panu Patizonovi přiznávám. Vysočina je krásná a ta jistá bombastičnost pohřbu… Magor mi kdysi, samozřejmě opilý, říkal, že demokracie bez respektu by nebyla demokracií. Nevěděl jsem jestli na začátek toho slova patří malé nebo velké R. Než jsem se ho stačil zeptat, přišla do baru nějaká slečna a Magor se slovy – to je moje děvka – ji chytil kolem ramen a táhl do sklepní místnosti.
Břevnovský klášter mizí v mlze a smogu a mě dnes čeká s Ondřejem další práce na článku o bojovnících proti korupci v řadách miliardářů. A pan Patizon je unavený, prý si do tří do rána četl a tak se půjde dospat. Já si jdu dát snídani a přeji vám všem pěkný den.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].