CHCE TU NĚKDO MOJI DĚLOHU?
UMĚLÉ OPLODNĚNÍ, ALE PŠŠŠT!
RESPEKT 34/09
Oba články otevírají téma, které ukazuje, jak je legislativa postavená jen na biologických principech „sto let za opicemi“. V dnešní době, kdy nám věda umožňuje překonávat četná přirozená, tedy biologická, omezení našich životů (dárcovství orgánů včetně dárcovství pohlavních buněk, náhradní těhotenství, eutanazie atd.), se pohybujeme v právním rámci, kdy naplnění přání být rodičem anebo na druhé straně přání zemřít není za některých okolností možné provést legálně.
Možná stojí za úvahu zavést i do těchto otázek princip osobní volby a odpovědnosti, protože jak ukazují naše zkušenosti z psychoterapeutické práce s neplodnými páry, lidé se v těchto otázkách potřebují rozhodnout nejen „legálně“, ale zejména „správně“ – tzn. tak, aby toto rozhodnutí nebylo zvikláno ani za 20, 30 nebo 100 let a nestalo se rodinným traumatem po několik generací.
Legislativa by měla tento prostor otevírat, nikoli uzavírat, a zároveň by ti, kdo tímto rozhodováním procházejí, měli mít takovou podporu, aby se mohli rozhodnout informovaně a s veškerou zodpovědností.
Zdeněk Macek, Lenka Šimková – Gaudia-ISZ, poradna Ratolest, Praha
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
