I matky by měly mít pochopení

Rozhovor s L. Šulovou Naše společnost je k matkám tvrdá v Respektu č. 42/2006 je zajímavý, dovolím si však upozornit na jeden aspekt, který nezazněl. Rodiče jsou dnes starší než bývalo a jsou zvyklí chodit za kulturou nebo na adrenalinové sporty. To si nechtějí nechat ujít ani když mají dítě, a tak vláčí batolata a drobné děti na akce, kde nemají co hledat. Kdybych na koncertě vykřikoval na celý sál či kostel neartikulované zvuky já, tak mě vyvedou, když takto ruší roztomilé děťátko, tak je – no, roztomilé, mamince ani nenapadne, že tam s ním nemá co pohledávat a že otrávila večer všem návštěvníkům koncertu. Společnost je možná, jak píšete, k matkám tvrdá, ale ony také nemusí mít zábrany – a společnost zatím nemá zažité normy reagování: dospělého bychom z koncertu vyhodili, ale co s hloupou maminou, abychom jako pořadatelé nebyli druhý den na pranýři? Nejsou ti puberťáci v džínách, co se nahlas baví na koncertech vážné hudby, produktem právě takové (ne)výchovy?

Podobné pocity mám, když vidím drobné děti v sedačce někde na Kriváni. Do přírody s drobnými dětmi samozřejmě ano, ale nic se nedá dělat, je jim lépe někde na paloučku než se nechat takto smýkat sobectvím rodičů. Bohužel na podobné pravdy nepřijdou sami a musí je někdo poučit v poradně.

A. Markoš, Praha