Co čumíš, frajere? Praktický návod, jak se otestovat v zírání

Na bouři kolem kampaně organizace Konsent, která upozorňuje na obtěžování ve veřejné dopravě, je pozoruhodných několik věcí. Počínaje tím, kolik kritiků kampaně neumí pořádně česky.

To je přinejmenším zajímavé v zemi plné strážců čistoty mateřského jazyka, které smrtelně uráží, když se nepřechylují příjmení cizinek nebo když někdo trvá na tom, že v českém školství pracují kromě učitelů také učitelky. Ne, „zírat“ neznamená to samé jako podívat se, omrknout, dokonce ani zahledět se. Stejně jako „cpát se“ neznamená uždibovat, ochutnat nebo se jednoduše najíst. Nikdo si nemyslí, že sousloví „najíst se v restauraci“ znamená „vtrhnu do kuchyně, začnu se ládovat přímo z hrnců a pak odejdu bez placení“. Opravdu si musíme takhle vysvětlovat význam a odstíny slov?

Pokud je nicméně někdo stále zmatený, jak na lidi působí upřené zírání, je možné si to experimentálně ověřit: vyzkoušejte, ideálně v nějaké letenské hospodě, kde se scházejí hooligans AC Sparta. Nebo až přijedou do Prahy fanoušci Baníku, projděte se s nimi od nádraží na stadion, kde jejich klub hostuje, a pořádně a dlouze si je prohlížejte. Ale důkladně; doslova je hltejte s představou, že chcete být jejich součástí, nebo že je naopak nesnášíte.