Převlečená pohádka

Přepisování pohádek slouží v poslední době coby záminka kulturních válek, v literatuře se však jedná o běžný postup. Fantaskní příběhy předávané ústně vždy tíhly k rozmanitým verzím v závislosti na dovednostech vypravěče i vlastnostech publika. Jejich pestrost inspirovala Hanse Christiana Andersena i Boženu Němcovou stejně jako americkou komiksovou autorku Jen Wang, která vytvořila vlastní verzi klasické pohádky o lásce krásného prince a chudé dívky. V komiksu Princ a švadlenka rozehrála v disneyovských kulisách zcela současný příběh o vztahu dvou mladých lidí.

Frances je více než švadlena: má talent návrhářky, což jednoho dne rozpozná záhadný klient. Nabídne jí úžasné podmínky, ale trvá na tom, aby už šila jen pro něj. Pouze tak zůstane jeho tajemství v bezpečí: princ Sebastian se totiž rád obléká do ženských šatů. Pro někoho tendenční zápletka by ovšem sotva vystačila na 270stránkový komiksový román oceněný Harveyho i Eisnerovou cenou. Autorka totiž příběh vypráví z perspektiv obou hrdinů – druhý život prince nesvazuje jen jeho, ale také Frances. Kvůli udržení tajemství nesmí využít výjimečnou příležitost, která se jí naskytne, a vytvořit vlastní módní kolekci. Jejich vztah se komplikuje, Sebastian se dostává pod stále větší tlak a hrozí, že zraní city mnoha lidí. Zároveň ztrácí jedinou důvěrnici a je osamělejší než předtím.

Wang staví na klasických pohádkových motivech, ale pokaždé, když je použije, rozbije očekávání, která se s nimi pojí. Královští rodiče nutí prince k svatbě, ale potenciální nevěsty nejsou ošklivější ani hloupější než Frances, jak bývá zvykem. Frances je chudá, avšak její životní úspěch a štěstí nestojí na svatbě s princem. A konečně ani happy end neznamená „a žili spolu šťastně až do smrti“. Podobně pracuje autorka s vizuálními odkazy. Uniforma, jež je oficiálním oděvem Sebastiana, vypadá jako princův stejnokroj z Disneyho Popelky. Ani roztomilostí a okatostí si postavy nezadají s těmi ze slavného filmového studia, ale jsou rozcuchanější a jejich tváře nejsou zdaleka tak dokonalé. 

Charakteristická rozevlátost, ladnost a vyprávění v rytmu valčíku procházejí celým příběhem. Autorka vypráví civilně a usazuje pohádku v realitě, ale romantiku a fantaskní kouzlo přitom zcela nevypouští. Tvoří je především svět módy – róby inspirované pomerančovou marmeládou nebo pestrobarevným ocasem papouška stejně jako urostlí muži v ženských šatech. Svět porozumění a svobody, kde je povoleno vše, co jinému neubližuje, a kde se stírají genderové stereotypy. Původně si Wang představovala hlavní hrdiny dospělé, ale nakonec je nakreslila jako teenagery. Proces sebepoznání, kterým oba procházejí, jí ve věku dospívání vyzníval „naléhavěji“. Také proto se zdá, že je komiks určen především mladším čtenářům, nicméně jeho originalita a propracovanost má potenciál oslovit i jejich rodiče.