Za Pavlem Reisenauerem

Ačkoli od zprávy, že Pavel Reisenauer zemřel, uběhlo už několik dní, stále se tomu nechce věřit. Pořád čekám, že přijde e-mail s novou obálkou. Ten rituál jsem jako šéfredaktor zažil přesně šestsetosmdesátkrát (roky 2009–2024). Neuvěřitelné číslo. Ale v letech 1991–2008 jich nakreslil dalších více než osm set. Ten počet je nebývalý sám o sobě a nedivil bych se, kdyby to byl světový rekord. Jen pro zajímavost, známý americký časopis The New Yorker (vychází od roku 1925) má na obálce také ilustrace a jejich autory střídá. Rekord drží Arthur Getz, který jich namaloval 212, Pavel jich má sedmkrát tolik.

Význam Pavla Reisenauera ale pochopitelně nelze vyjádřit v číslech. Nikdo jsme nechápali, kde bral to nekonečné množství nápadů. Co my jsme popisovali mnoha slovy, on vystihl jednou ilustrací. V jeho kresbách je přes třicet let našich moderních dějin, rozpad Československa, tunelování bank, vzestupy a pády prezidentů či premiérů, vstup do NATO, 11. září 2001, evropská integrace, smrt Václava Havla, invaze na Ukrajinu, ale ještě více nepolitických událostí.

V celém tom smutku, že už s námi není, ale výrazně zablesklo obrovské množství krásných reakcí, které nám do redakce začaly chodit. Od lidí, kteří vyrůstali s pohledem na jeho kresby v Respektu, od těch, s nimiž si psal, když se na něj obrátili s nějakou prosbou, od čtenářů, kteří si nechali vytetovat jeho kresbu, kavárníků, již si polepili zdi obálkami s ilustracemi, ale i od řady ilustrátorů, karikaturistů a výtvarníků, kteří vyjadřovali obdiv jeho práci.