Do školy jsme vyrazili pozdě, na omluvenku jsem napsala „stres způsobený výsledkem voleb“

Když mi bylo devět let, rodiče mizeli na protikomunistické demonstrace a mně bylo jasné, že je to riskantní a že se dějí zásadní věci. Události roku 1989 mi určitě vymazaly kus dětství, které mohlo ještě trvat, ale vážnost situace naštěstí nahradilo to, že se diktaturu podařilo svrhnout a následovalo euforické období a spousta pozitiv. Teď je devět mému nejstaršímu synovi. Bolest v jeho tváři poté, co se ráno vzbudil a běžel se nás zeptat, kdo vyhrál a kdo bude prezident, si s sebou ponesu už navždycky.

Kus dětství bude tímhle obrovským zklamáním mnohým klukům a holkám vymazán - ve volbách vyhrává zločinec, lhář a šašek nad zkušenou političkou? - a žádná odměna v podobě euforie či nadějných změn nás nečeká. Vyhrál o hodně, nebo to bylo těsné? chytá se syn aspoň nějakého stébla. Mám chuť dětem nikdy neříct, že velkou část sehrálo to, že svět nenávidí ženy, tedy i mě, jejich mámu, a stejně tak menšiny a přistěhovalce – tedy i je.

Do školy jsme vyrazili pozdě, na omluvenku jsem napsala „stres způsobený výsledkem voleb“. Výrazy lidí v newyorském Brooklynu, kde všichni spolehlivě volí demokraty, po podobné katastrofě už znám, byli jsme tu už v roce 2016. Všichni působí, jako by zrovna zpracovávali šok z informace, že jejich blízký má metastazující rakovinu.