0:00
0:00
10. 11. 20244 minuty

Co říkají americké volby o těch českých

Když mluvit o hrozbách, tak velmi konkrétně. Obecné řeči o zlu nebudou většině znít přesvědčivě

Volby ve Spojených státech mají jedno neopakovatelné kouzlo, vždy se v Česku přihlásí někdo, kdo se označí za jejich vítěze. Umožňuje to fakt, že tu často vedeme americké války. Není lepší nepřítel než ten, kterého si vymyslíte. 

Volby každopádně nabízejí několik podnětů i pro nás. Například antikampaň funguje jedině tehdy, když se vymezuje proti tomu, kdo vládne. Donalda Trumpa nezastavili voliči v roce 2016, i když měli všechny indicie, že bude vládnout, jak nakonec vládl. Stála proti němu Hillary Clinton, tedy zástupkyně tehdy vládnoucí síly. To stačilo. Naopak čtyři roky poté Trump s ostudou skončil, kampaň proti němu zafungovala. Letos Trump vyhrál přes všechno, co o něm voliči vědí, protože opět kandidoval proti zástupkyni vlády. Je velmi pravděpodobné, že plán Spolu vsadit dominantně na kampaň „Antibabiš“ tentokrát nevyjde. Jsou u moci, on v opozici.

↓ INZERCE

Nemalá část voličů Donalda Trumpa či Andreje Babiše si je podobná v tom, že vnímá současný svět jako namířený proti nim. Skrze tuto miliardářskou elitu (paradoxně) hledá pro sebe bezpečné a důstojné místo ve světě. Chtějí lídry, kteří jim nabídnou útok na tu druhu část společnosti a zároveň jim dodají pocit, že jsou součástí něčeho většího. Proto Trump po svém vítězství prohlásil: „Je to neuvěřitelné hnutí, jaké nikdo ještě nikdy neviděl. Tohle bylo největší politické hnutí všech dob.“

Výborný analytik americké politiky Tom Nichols z The Atlantic připomněl, že části společnosti Trump nabízí pomstu, rétoriku tvrdých chlapů, zjednodušená řešení a povzbuzuje jejich konspirační přesvědčení. Stále větší část občanů nelze přesvědčit vstřícnějšími opatřeními vlády. „Nespokojenost s životními útrapami (včetně závislosti na návykových látkách a nedostatečného vzdělání) a zášť vůči zlotřilým elitám ve vzdálených městech nelze usmířit bytovou politikou ani snižováním úrokových sazeb,“ píše Nichols. V Česku dvakrát vyhrál prezidentské volby Miloš Zeman, který pro lepší život svých voličů neudělal vůbec nic. Jen sdílel a reprezentoval jejich hněv.

Nejde jen o lidi chudé či žijící na okraji. K pocitu nespravedlnosti se mnohdy hlásí i velmi bohatí lidé, kteří mají pocit, že z jejich bohatství vyplývá i kompetence řídit svět. A komplikované demokratické vládnutí jim tuto výsadu nepřiznává. Do tohoto tábora patří třeba Elon Musk, který využil svoji sociální síť X k obří kampani za Trumpa.

Kamala Harris se soustředila na to, aby definovala soupeře jako hrozbu. Jenže význam této hrozby v očích veřejnosti slábne. Někteří ji dokonce vítají, další podceňují. Například na mnoho nerozhodnutých voličů nezafungovalo varování vůbec, a to rozhodlo. Komentátor Financial Times Edward Luce dopředu upozorňoval, že varování před fašistou Trumpem nebude ve volbách fungovat: „Možná je to proto, že tato kritická, ale nepatrná část nerozhodnutých voličů si myslí, že Trump jen štěká, ale nekouše. Možná sázejí, že by byl fašistický vůči ostatním, ale ne vůči nim. Možná je politika tak nudí, že nemají ponětí, co Trump říká.“ 

Česko zatím není dle různých výzkumů tak nesmiřitelně polarizované, a i proto se politici ještě drží zpátky. Nelze ale sázet na to, že tomu tak bude vždy. Vývoj v USA ukazuje, že i společnost, která se vydávala za vzor úcty k demokracii, vládě práva a hledání pravdy, si po dlouholeté masáži politiků, různých hnutí, médií, po zásazích vnějších vlivů, útocích na instituce může zvolit za hlavu státu člověka, který slibuje deportace, kritikům vězení, je spojený se skandály, neuznává výsledky voleb, pokud nemluví v jeho prospěch, a poslal dav lynčovat do Kongresu. 

Pokud bude chtít kdokoli z dnešních vládnoucích stran v Česku porazit Babiše a Okamuru, měl by naslouchat Luceovi. Když mluvit o hrozbách, tak velmi konkrétně. Obecné řeči o zlu nebudou většině znít přesvědčivě. A hlavně nabízet srozumitelné recepty na problémy lidí. Možná to osloví menší část voličů, ale ta může rozhodnout. 

Česká veřejnost by si zase mohla všímat, že koketování s radikálním populismem většinou situaci vyhrotí, do společnosti se vkrade nesmiřitelný konflikt paralyzující stát, nicméně lidem to životy nezlepší. Ale ano, tohle je příliš obecné varování. Byť vyzkoušené v praxi.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, inspirativní čtení vám přeje 

Erik Tabery
šéfredaktor


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].