Vydrží americké instituce další, možná ještě zuřivější útok?

Prezidentské volby se blíží, lidé zvažují pro a proti dvou hlavních kandidátů, a já se musím k něčemu přiznat: jednu událost nemůžu dostat z hlavy, pořád ji mám před očima – a je to 6. leden 2021. Nemyslím teď násilí, které ten den vypuklo, jakkoli hrozné bylo. Tyhle činy rychle odsoudili politici a političky napříč spektrem, samozřejmě demokraté, ale i několik významných republikánských postav.

Nejděsivější na 6. lednu podle mě nebylo to, co se dělo před Kapitolem, ale co se dělo v něm – poté co násilí skončilo a byl nastolen pořádek. Kongres se ten večer znovu sešel, aby potvrdil výsledky voleb, které dorazily z jednotlivých států. Mějme na paměti, bylo to už poté, co úřady a soudy zvážily a projednaly a odmítly a zamítly desítky stížností z celé země. Když bylo právu učiněno zadost, když skončil násilný útok na Kapitol, Donald Trump a jeho spojenci stále pobízeli své stoupence, aby odmítli výsledky voleb, vzepřeli se volitelům a prakticky výsledek voleb anulovali. A většina republikánských kongresmanů – přesně 139 z nich – ochotně poslechla a hlasovala proti potvrzení výsledků. Bůhví, co by bylo, kdyby měli dostatek hlasů. Možná by Trump zůstal prezidentem.

Nezapomínejme také na to, že Trump tlačil na svého viceprezidenta Mikea Pence, aby zneužil své funkce člověka předsedajícího sčítání hlasů volitelů. Je to čistě ceremoniální role, ústava to tak říká. Trump chtěl, aby Pence, jako první člověk v americké historii, řekl, že má moc odmítnout výsledky volitelského hlasování. Ukazoval na něj prstem tak mocně, že dav před Kapitolem skandoval „pověste Mikea Pence!“. Trump na něj opakovaně útočil na sociálních sítích. Kdyby Pence udělal, co po něm chtěli, čelily by Státy ústavní krizi a je nejisté, zda by Joe Biden o dva týdny později nastoupil do funkce. George W. Bush později na ten den vzpomínal se slovy „takhle se zpochybňují volby v banánových republikách“.