Filozofie je fotbalový zápas, v němž – jak víme ze slavného skeče Monty Python – proti sobě nastoupí týmy řeckých a německých filozofů. Jakmile hlavní sudí Konfucius pískne píšťalkou, všichni začnou chodit po hřišti a nechají bez povšimnutí míč až do chvíle, než Archimedes zvolá „Heuréka!“, vykopne a z řeckého útoku dovede Sokrates hlavičkou Řeky k vítězství i přes Marxův protest, že gól padl z ofsajdu.
Někteří filozofové budují obranné i útočné systémy idejí, jiní je boří. A potom je tu ještě třetí typ filozofa, který sice není ani v jednom týmu, ale o to víc se zajímá o samotné hřiště. Proto vše neúnavně komentuje a především sleduje, jakými filozofickými myšlenkami lze vstřelit branku. Přitom vše podniká s nelíčeným zaujetím, baví sebe i ostatní, provokuje a znevažuje především ty, kdo sami sebe berou příliš vážně.
Václav Bělohradský, který se narodil před osmdesáti lety 17. ledna 1944, patří do týmu komentátorů, kteří vědí, že hřiště je důležitější než obranné a útočné systémy. Proto také na filozofické otázky odpovídá jazykem sociálních či politických věd a často si vypomáhá literárními odkazy a metaforickými zkratkami. Dokáže smíchat protichůdné myšlenky a přednést je stylem, jaký by mu mohl leckterý o tři generace mladší rapper závidět. Je v tom jedinečný, občas nesnesitelný, ale právě proto dokáže skórovat elegantními hlavičkami, i když ostatní vznášejí námitky argumentačních ofsajdů.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu