Mladé ženy s rakovinou prsu rozbíjejí tabu. A zachraňují životy

Kateřině Uličkové ze severomoravských Kravař bylo 31 let, když si při sprchování nahmatala v prsu bulku. Její první myšlenkou bylo, že se možná udeřila při lyžování, ze kterého se právě vrátila. Nikde ale neviděla žádnou modřinu a bulka ani po několika dnech nemizela. Kateřina začala mít strach a obrátila se na gynekologa, který ji poslal na ultrazvuk prsou. Ze sona ji poslali na biopsii a za pár dnů se její obava potvrdila – rakovina prsu. 

„Šla jsem na genetické testy a pak na operaci. Kdybych měla genetickou mutaci, přišla bych o obě prsa. To ale nebyl můj případ, takže mi jen vyndali nádor. Pak jsem po několika týdnech šla na chemoterapii,“ vypráví Kateřina v kavárně nedaleko Slezskoostravského hradu v Ostravě. Při prvních cyklech jí vypadaly vlasy a bylo jí velmi zle. Další část chemoterapie byla sice mírnější na žaludek, začaly ji ale brnět prsty, s čímž se potýká dodnes. „Na Vánoce jsem chtěla třeba péct perníčky, ale nešlo to. Už s druhou chemoterapií jsem začala dostávat injekce biologické léčby a k tomu brala hormonální léčbu,“ vysvětluje. Pět let po zjištění, že má v prsu zhoubný nádor, je Kateřina zdravá a snaží se dělat osvětu na školách i ve firmách. Kromě toho je součástí projektu Bellis, který podporuje mladé ženy s rakovinou prsu. A těch bohužel přibývá. Dobrá zpráva ale je, že mnoho z nich dnes přichází k lékařům včas. Stále více žen v Česku prostě na svá prsa myslí. 

Tak holky, kdy mi vypadají vlasy?