A jak se tam u vás máte?

Je to ta nejobvyklejší otázka, kterou člověk začíná rozhovor. Pro mě ale čím dál častěji taky připomenutí mentální propasti na ose Česko – Ukrajina. Otázka „Jak se máš?“ dostává mé ukrajinské přátele pravidelně do úzkých. „A co chceš vlastně slyšet? Kolik raket nám včera spadlo na hlavu? Na kolika pohřbech jsme byli?“ odpovídá řada z nich nasupeně. Úroveň jejich naštvání se bohužel spíš stupňuje.

Připravovali jsme nedávno další díl podcastu Na Východ! o ukrajinském národním obrození, dramaticky zrychleném plošnou Putinovou agresí. Součástí toho byla i debata o dalším osudu ruštiny na Ukrajině a kácení pomníků Puškina, Čechova nebo Dostojevského. S prosbou o krátké odpovědi jsem oslovil ukrajinskou kamarádku, spisovatelku a novinářku. Loni byla za námi v Praze, ví, proč podcast děláme a proč se na dané věci ptám. Přesto dorazila vytočená odpověď.

„To ses fakt zbláznil? Na tohle mám odpovídat? Nemám už čas ani chuť odpovídat na vaše salonní dotazy, úplně se míjející s naší realitou. Všiml sis vůbec, jak nedávno ruská raketa cíleně trefila charkovskou továrnu, kde se tiskne velká část ukrajinskojazyčné knižní produkce? Chtějí nás zabít, zničit, vymazat z mapy a ty se mě ptáš na ruštinu a Puškina...“ Se Svitlanou jsme si později nedorozumění vysvětlili. Zůstal ale hořký pocit, že si rozumíme čím dál méně.