Svině plukovníka Foltýna

Ani v rozhádané české společnosti není těžké najít shodu, že vláda nemá mluvit o svých spoluobčanech jako o „sviních“. To vcelku srozumitelně vyplynulo z debaty minulý týden poté, co tuhle jadrnou nadávku použil vládní koordinátor strategické komunikace Otakar Foltýn při debatě o ruské válce na Ukrajině a jejím ohlasu u nás. Odpověď na další, nutně navazující otázku ovšem zatím chybí. A ta zní: když ne svině, tak jak tedy máme mluvit o lidech, kteří vyjadřují zcela otevřené sympatie barbarské despocii, která by se k nám strašně ráda vrátila s armádou a opět si nás zotročila?    

Jde o reálný problém, na který Foltýn upozornil. Bývalý voják s přímým pohledem i pracovními metodami zařadil v jednom z mediálních rozhovorů možnost, že je někdo prostě „svině“, mezi důvody, proč dnes, po všech těch hrozných zkušenostech, podporuje ruskou agresi zhruba 4,5 procenta zdejší populace. Mezi dalšími důvody uvedl „nešťastnost, zahořklost, smutek, opuštění nebo životní smůlu“.

Neplatí tedy, že by všechny „jinak smýšlející lidi“, jak to nazval jeden poslanec ANO, označil za svině. Přesto míra kritiky, která se na Foltýna, potažmo na vládu snesla, byla stejně přímočará jako nadávka, kterou koordinátor použil. Někteří lamentovali nad dobou, v níž je zvykem lidi s jiným názorem urážet, další včetně exprezidenta Zemana či politiků ANO obviňují bývalého vojáka Foltýna z mocenských choutek srovnatelných s jihoamerickými generály, nebo dokonce s nacisty. Tak moc se spor kolem „sviní“ vyhrotil…

Fialova odpovědnost

Zmíněné slovo samozřejmě nezapadá do manuálů vzorného vládního komunikátora. Na druhou stranu Foltýn nastoupil do vládní služby ve velmi nebezpečné době, kdy nezamlžené vyjadřování je třeba vnímat jako součást obrany proti rizikům, jimž jsme vystaveni.

Při debatě o kolaborantech s hitlerovskými nacisty nebo lidech žádajících smrt pro Miladu Horákovou by „svině“ patrně nikoho nepohoršily.