Nejdůležitější česká mise v novodobých dějinách

Prezident Petr Pavel svá slova původně neplánoval. Je pravda, že se tak jako tak chystal účastníky letošní Mnichovské bezpečnostní konference burcovat k větší podpoře Ukrajiny, nakonec ale svojí řečí strhl lavinu větší, než si sám dokázal představit. Tedy především jedním konkrétním číslem: do mikrofonů nečekaně oznámil, že Česko našlo v různých zemích po celém světě 800 tisíc kusů dělostřelecké munice, kterou by chtělo co nejdříve s pomocí dalších států vykoupit a dodat Ukrajině. 

Zájem o Česko byl rázem skutečně nečekaný. Diplomatům a úředníkům se vzápětí začaly hlásit další země, které se chtějí do muniční iniciativy zapojit. Malí Litevci dali podobnou částku jako velká Kanada, množstvím peněz překvapili i Portugalci, Německo se silně zapojilo, Francie zatím sonduje terén. V rozhodující chvíli, kdy Ukrajině zoufale dochází munice a její prezident Volodymyr Zelenskyj teď poprvé veřejně mluví o tom, že Kyjev může kvůli tomu ve válce s agresorem prohrát, může jít o přelomovou misi. A i když se pro většinu světových politiků nebo českou a mezinárodní veřejnost jednalo o naprosté překvapení, iniciativa je ve skutečnosti výsledkem dlouhé zákulisní práce několika konkrétních lidí, kteří postupně našli způsob, jak může země s omezenými prostředky opatřit životně důležité zbraně na obranu svobody. Následující rekonstrukce do toho nabízí unikátní vhled.

Sklady těch druhých

Oblíbená pražská rocková hospoda U Suchý dásně nepochybně zažila tisíce rozmanitých rozhovorů svých štamgastů, ten, který se tu odehrál osm dní před Vánocemi v roce 2021, ale možná pohne dějinami. I když to jeho účastníkům tehdy nedocházelo, protože si sem původně, tak jako každý rok, skočili před blížícími se svátky hlavně na nezávazný pokec u piva. 

Na jedné straně stolu seděl v té době náměstek ministryně obrany Tomáš Kopečný, na druhé straně dva jeho dlouholetí přátelé ze státní správy. Probírali kdeco, jak jde život, co rodiny a děti. Pivo střídalo pivo, ale protože jejich hlavním zájmem byla vždy obrana a zahraniční politika, stočila se brzy rozmluva na tohle téma. Doba byla mimořádně pochmurná, pár kilometrů od ukrajinských hranic už dva měsíce stálo připraveno k útoku 150 tisíc ruských vojáků a nikdo z přítomných mužů nepochyboval, že dojde k nejhoršímu.

V jednu chvíli vytáhl jeden z Kopečného kamarádů telefon a ukázal na něm čerstvý článek ruské agentury RIA Novosti řízené z Kremlu. Nemusel ho překládat, všichni u stolu rozuměli rusky, takže si společně četli, že v Česku přichází nová vláda Petra Fialy, která bude určitě „vyzbrojovat ukrajinské nacisty“, a ti pak budou českými zbraněmi páchat zločiny na rusky smýšlejícím obyvatelstvu Ukrajiny. Text obsahoval konkrétní výčet zbraní, které chce Praha Kyjevu dodat, od vozidel bojové pěchoty přes houfnice až po salvové raketomety. 

„Zasmál jsem se tomu, protože jsem věděl, že to tak není,“ vzpomíná Kopečný, muž, který měl na ministerstvu obrany roky na starosti průmyslovou spolupráci, jejíž součástí byly i časté cesty na Ukrajinu, komunikace se zbrojaři a zbrojní zakázky. V dalších minutách trojice spekulovala, co Rusové textem sledují, skutečný důvod však nebylo možné od podskalského stolu zjistit. „Přišlo mi ale, že by bylo skvělé, kdyby to, co se píše v tom článku, byla skutečně pravda. Ukrajina totiž byla ve velkém ohrožení,“ popisuje Kopečný první záblesk inspirace, jakou si ruští autoři textu jistě nepředstavovali.

Článek nedal Kopečnému přes Vánoce spát. Hned na začátku ledna si proto do své kanceláře s výhledem na Pražský hrad zavolal dva kolegy, ředitele Agentury pro mezivládní obrannou spolupráci (AMOS) Aleše Vytečku a jeho zástupce Benjamina Žigu. AMOS, integrální složka ministerstva obrany spadající pod vedení úřadu, má na starosti zprostředkovávání obchodů s vojenským materiálem, a Kopečný měl pro své kolegy úkol. Řekl jim, že by bylo fajn, kdyby mělo ministerstvo v dané situaci podrobný přehled, jaké zbraně se vedle armádních skladů nacházejí také u soukromých zbrojařů. I ti totiž mají své vlastní sklady a v nich zbraně a vojenský materiál, které chtějí v budoucnu prodat. Kdyby válka začala, mohlo by se to hodit, vysvětloval kolegům Kopečný. 

Vytečka se Žigou tedy obeslali zbrojaře s dotazem, jaké zbraně mají doma k dispozici, co a kam prodávají do zahraničí, a také, co by bylo odtamtud možné nakoupit. V polovině ledna měl tak Kopečný v počítači jednoduchou excelovou tabulku s řadou zbraňových položek. Na obraně jí začali časem přezdívat „shopping list“, tedy nákupní seznam, a jak Respektu říká vrchní velitel armády, prezident Petr Pavel, právě někdy v této době se začala institucionálně rodit současná muniční iniciativa. „Běží již od počátku ruské agrese, když jsme si jako republika uvědomili, že toho nemáme možnost dodat mnoho z vlastních skladů. Už tehdy na ministerstvu obrany začali hledat cesty, jak vojenský materiál sehnat i jinde,“ říká Pavel.   

Stěhujeme se na ambasádu

Soukromí zbrojaři dodávali zbraně Ukrajině poměrně dost od roku 2014, kdy ji Rusko napadlo poprvé. Jednalo se ovšem o jiné zbraně a bylo jich menší množství, než se psalo ve zmíněném článku v RIA Novosti. Impulz k novým zbraňovým dodávkám přímo od české armády vzešel ze společného jednání tehdejšího velitele ukrajinské armády Valerije Zalužného a zástupců české armády a ministerstva obrany. Zalužnyj přijel do Prahy 1. února 2022 a při návratu do vlasti, nad níž se vznášela temná ruská mračna, mohl být potěšen. 

Novopečená šéfka obrany Jana Černochová totiž ještě před vypuknutím invaze předložila vládě návrh, aby Česko Ukrajině darovalo 4006 kusů dělostřelecké munice ráže 152 mm z vlastních armádních zásob. Kyjev granáty potřeboval, dlouhodobě jich měl nedostatek, s darem souhlasili všichni ministři. Munici si měli z Česka odvézt sami Ukrajinci, původně měla být přepravována letecky, ale protože mezitím už došlo k uzavření ukrajinského vzdušného prostoru a válka byla každou hodinou na spadnutí, muselo ministerstvo obrany improvizovat a dopravu pro Kyjev nakonec zajistit vlastními silami. 

Byly to překotné dny plné napětí a nervozity. „Moje země čelí existenčnímu riziku, pro její záchranu udělám cokoli,“ řekl krátce po vypuknutí války za zdmi ukrajinské ambasády v Praze tehdejší velvyslanec Jevhen Perebyjnis svým lidem a přítomným zástupcům českého ministerstva obrany, kteří si zde s jeho souhlasem zřídili přechodné kanceláře. Perebyjnis okamžitě kývl na nápad českých úředníků, že přímo velvyslanectví bude namísto ukrajinského ministerstva obrany v Kyjevě vydávat speciální povolení k dovozu zbraní, tím se celý proces nebývale urychlil. Češi mu s tím na místě pomáhali. Někteří z nich tu po boku Ukrajinců pracovali osmnáct hodin denně.

„Raketomety, rakety Grad, protitankové granátomety jsme dodali čtyři dny po začátku ruského útoku,“ připomíná Respektu ministryně obrany Jana Černochová, co na začátku války na Ukrajinu šlo. „Následně jsme schválili druhý balíček financí a za něj jsme obratem nakoupili houfnice, dělostřeleckou a minometnou munici, další raketomety, obrněná vozidla, tanky, protitankové granátomety, vyprošťovací vozidla,“ doplňuje ministryně. 

Ukrajinští vojenští představitelé, s nimiž Respekt opakovaně mluvil, se většinou shodují, že vojenská technika z Česka dodaná v průběhu února a března 2022 byla skutečně klíčovým faktorem, jenž posílil obranyschopnost Kyjeva. Na něj se v prvních týdnech bojů soustředil největší tlak ze strany ruské armády, cílem bylo dobýt ho, zavraždit nebo zajmout prezidenta Zelenského a dosadit Moskvě podřízený loutkový režim. Kyjev se udržel, Rusové ale postupovali jinde anebo drželi nově dobytá území. 

Dodávky zbraní byly logisticky náročné, na Slovensku je brzdily byrokratické procedury, hledaly se nové cesty. Poláci, přes něž začal jít masivně tranzit, zase chtěli, aby byla větší technika balená do plachet, báli se útoků diverzantů. Zásoby ze zdejších armádních skladů se navíc poměrně rychle začaly tenčit a ministryně Černochová nechtěla, aby se zcela vyprázdnily, protože by to ohrozilo obranyschopnost Česka.

Ukrajina však žádala další zbraně, a tak začal stále větší roli hrát již zmíněný „shopping list“, české zbrojařské firmy, jejich domácí zásoby, a hlavně jejich znalosti o tom, kam všude jinde po světě by šlo pro zbraně pro Ukrajinu sáhnout. Právě v tomto bodě měly české zbrojařské firmy velký informační náskok v porovnání s mnoha západními zeměmi a jejich vládami.

Hluboké historické kontakty měly například v řadě afrických a asijských trhů. Domácí zbrojovky tam působily již v osmdesátých letech minulého století, často šlo o neprůhledný a bezohledný byznys se státy spolupracujícími s tehdejším komunistickým totalitním blokem, jehož bylo Československo součástí. Obchody pak pokračovaly i po pádu železné opony a díky tomu zbrojaři prostředí solidně znali. V okamžiku, kdy jejich nákupčí Fialova vláda požádala o pomoc, věděli, kam se obrátit nebo koho se kde ptát.

Škatule, hejbejte se

Náměstek Kopečný o existenci prvního „shopping listu“ mluvil ještě v průběhu ledna 2022 s bezpečnostním poradcem premiéra Petra Fialy Tomášem Pojarem, který s ním hned seznámil premiéra. Fialovi se možnost mít připravený seznam zamlouvala. Když válka skutečně vypukla, začali čeští úředníci tabulku pravidelně aktualizovat a velmi brzy ji také dali k dispozici Ukrajincům, nejdřív generálu Zalužnému, kterého existence seznamu údajně velmi zajímala. Později ho obdržela i prezidentská kancelář Volodymyra Zelenského. Požadavky ukrajinské armády a prezidentské kanceláře přitom byly občas v rozporu, předávání informací uprostřed válečného chaosu vázlo, minimálně jednou došlo k úniku informací Rusům.

Dodávky zbraní ze shopping listu prostřednictvím zbrojařských firem byly vedle státního rozpočtu do značné míry financovány ze soukromých sbírek, především z té vyhlášené ukrajinskou ambasádou (Češi jen na ni přispěli více než miliardou korun). V další sbírce podpořené rovněž ambasádou a miliardářem Daliborem Dědkem se veřejnost skládala na nákup tanku s přezdívkou Tomáš. České administrativě každopádně začalo stále více docházet, že pokud chce skutečně zprostředkovávat Ukrajině dodávky zbraní ve velkém i prostřednictvím soukromých firem, její vlastní finanční prostředky ani veřejné sbírky na to nebudou stačit. Jenže kde brát? 

Akce s tankem Tomášem (vybralo se na ni přes 40 milionů) ani další zdejší sbírky s výrazně vyššími sumami neunikly na podzim 2022 pozornosti Nizozemska, jehož politiky a diplomaty zaujalo, jak velký počet Čechů je ochoten ukrajinský boj opakovaně podpořit. Z následných rozhovorů s tuzemskými politiky a úředníky vyplynulo, že také Nizozemsko by chtělo Ukrajině pomoci s tanky, nemá je ale k dispozici. Haag měl v tu chvíli také pohromadě velkou sumu peněz uvolněných na tzv. kodaňskou iniciativu.

Tu koordinovali Britové s cílem vytvořit v průběhu roku 2022 koalici zemí ochotných dodávat Ukrajině více potřebných zbraní. Tato iniciativa však z řady technických a praktických důvodů příliš nefungovala, domluva byla zdlouhavá. Nizozemci proto hledali další cesty a Češi se jim se svými sbírkami a dodávkami zbraní na Ukrajinu začali jevit jako akceschopní organizátoři. 

Z rozhovorů s tuzemskými úředníky vyplynulo, že jedna ze zdejších velkých zbrojařských firem o několik let dříve uzavřela kontrakt na dodávky většího množství starších tanků do jedné severoafrické země. Ta v nové situaci souhlasila s tím, že čerstvě přichystané tanky neodebere a ty tak budou moci putovat na Ukrajinu (dostala za ně jinou vojenskou techniku). Dodávky českým zbrojařům zaplatili právě Nizozemci. Jednalo se o 45 strojů a stejné množství pak ještě zaplatili Američané.

„Dodávky sponzorované finančně Nizozemskem a USA byly první formou významné trilaterální spolupráce Česka. Nizozemsko si jasně uvědomovalo limity svých skladových zásob a to, že jeho malý zbrojní průmysl nedokáže na urgentní potřeby Ukrajiny reagovat,“ říká jeden z vládních vyjednavačů. 

Mr. Sympatie

Nizozemci byli pro svou rychlou pomoc Kyjevu nepochybně motivováni i vlastní zkušeností poté, co Rusko v roce 2014 sestřelilo nad Donbasem civilní let MH17 mířící z amsterdamského letiště Schiphol do malajsijského Kuala Lumpuru. Během tragédie tehdy zahynulo všech 298 lidí na palubě, včetně řady Nizozemců. Nedlouho po Nizozemsku začali zbrojní nákupy prostřednictvím českých firem spolufinancovat také Dánové. Ti jednali na základě dobrých referencí z Haagu, podle vyjednavačů obou stran ale hodně pomohly také osobní sympatie k premiérovi Petru Fialovi.

Premiér Respektu potvrdil, že o programu opakovaně jednal s nizozemským premiérem Markem Ruttem a pak i s dánskou premiérkou Mette Frederiksen. K výraznému posunu s Dány pak došlo po schůzce prezidenta Pavla s dánskou premiérkou v Kodani loni v květnu. 

„Říkal jsem jí, že vnímáme to, že všichni máme nějak omezené kapacity. A že naše vůle pomáhat naše individuální možnosti přesahuje. My můžeme nabídnout know-how, máme kontakty a umíme je využít. A jsou tu státy, které takovými kontakty nedisponují, jsou ale ochotny investovat finanční prostředky a politickou vůli. Tak bychom se mohli podívat, jestli si navzájem vyhovujeme, a pokud ano, tak jestli tímhle společným úsilím můžeme přispět Ukrajině,“ popisuje jednání s Frederiksen Pavel.

Českým příspěvkem bylo tedy především ono know-how (Praha ale také uvolnila na nákupy vyšší stovky milionů korun), které vyplývalo z více než čtyřicet let obchodování zbrojařů v Africe a Asii. Navíc československý obranný průmysl byl v Evropě od první republiky historicky jedním z nejrozvinutějších. I díky tomu došlo časem k vybudování vztahů a vazeb, které jiné země neměly, nebo je složitě doháněly.  

Prezident si zpětně vybavuje, že premiérka reagovala „jednoznačně pozitivně“. „Mimořádně uvítala snahu provádět konkrétní praktické kroky na rozdíl od pouhých příslibů. A ocenila to, že hledáme cesty, jak materiál nakoupit i mimo Evropu. Překvapila mě i tím, že ani na chviličku nezapochybovala, když jsem ji požádal o jméno konkrétní styčné osoby, která by s námi o tom z dánské strany komunikovala. Řekla, že ho hned dodají. A to se stalo,“ říká Pavel.

Zbraňové požadavky Ukrajinců se logicky časem měnily podle vývoje situace na bojišti, stále častěji už ale v roce 2022 a ještě více v tom následujícím začalo z Kyjeva zaznívat volání především po dělostřelecké munici. Vedle dronů, které umožnily oběma stranám vidět v reálném čase vše, co se děje, a zastavovat možné průniky, šlo o zásadní zbraň téhle války. Rusové dělostřelectvem ničí celá ukrajinská města, mění je v poušť rozvalin, a zajišťují tak postup svým jednotkám. Na bojišti je ukrajinská armáda podle slov expertů schopna „odpovědět“ na deset ruských dělostřeleckých ran pouze dvěma – tak moc musejí ukrajinští vojáci šetřit municí. 

Když byl Respekt loni v dubnu s prezidentem Pavlem na Ukrajině, munice se skloňovala během nejrůznějších jednání ze všech stran. Když se pak prezident v dubnu vrátil, slíbil v Praze při výstupu z vládního speciálu, že Česko bude v tomto směru aktivní. „Budeme nadále hledat cesty, jak nejenom zvýšit dodávky munice z našich zdrojů, ale budeme také kreativně hledat cesty ve spolupráci s našimi spojenci, případně dalšími zeměmi, jak dostat na Ukrajinu v krátké době to, co budou potřebovat,“ prohlásil. 

Na otázku Respektu, jak přesně budou ty cesty vypadat, Pavel tehdy dodal, že potřebná munice už se podle něj v Česku mnohdy nevyrábí, ale je dostupná v některých jiných státech. „Její zásoby jsou často v zemích, které tradičně odebíraly sovětskou techniku,“ popsal s tím, že je možné ji odsud pro Ukrajinu získat – a to je aktuálně úkol pro Česko a jeho spojence.    

Šest odhodlaných 

Vedle zbrojařů hledali zbraně pro Ukrajinu v cizině i ministerští úředníci. Ministerstvo obrany zřídilo malý tým, jehož členové se rozjeli pátrat po vojenském materiálu pro Ukrajinu do mnoha zemí světa. První cesta proběhla na podzim a směřovala do Afriky. Hlavní pozornost Prahy se postupně skutečně přeorientovávala na munici, hlavně její dva typy, sovětské granáty do děl o ráži 122 mm, ale také náboje do děl s větším dostřelem ráže 155 mm, které se používají do zbraní zemí NATO. Kyjev je mohl využít ve spojení s již dodanými a velmi výkonnými západními houfnicemi, jako jsou britské AS-90 a PzH 2000, francouzský Caesar, polský Krab nebo slovenská Zuzana.

Bylo totiž jasné, že i když se Evropská unie loni v březnu zavázala během následujících dvanácti měsíců dodat Ukrajině milion kusů dělostřelecké munice, nebude schopná svůj závazek naplnit. Evropanům chyběly potřebné výrobní kapacity, nikdo také nebyl v hledání různých zbraní po světě včetně munice tak daleko jako Češi. Na jejich straně pak iniciativu vedle zbrojařů pohánělo vpřed šest konkrétních osob: tři úředníci a tři politici (na které byly a jsou navázány desítky dalších). 

Absolvent bezpečnostních studií se zaměřením na Afriku Kopečný znal africké trhy, jeho letitý kolega ze státní služby, iberoamerikanista Vytečka s ním v tomhle držel krok. I on se poměrně dlouho zaměřoval na obranný průmysl, působil v Etiopii a Thajsku, získal detailní znalosti v udělování zbrojních licencí. Kopečný si ho v minulosti přivedl na ministerstvo obrany, kde po vzoru podobných agentur v USA nebo Izraeli zřídili Agenturu pro mezivládní obrannou spolupráci, jež pomáhala českým zbrojařům s byznysem.

Oba dva byli v intenzivním kontaktu nejen se zbrojaři, ale následně i se zeměmi, které se k české iniciativě začaly připojovat. Kopečný měl koordinační roli, Vytečka dojednával podrobnosti a řešil administrativu. Kontakty na nejvyšší úrovni, na premiéry nebo jejich nejbližší okolí, měl na starosti bezpečnostní poradce premiéra Tomáš Pojar. Tím, že pro Petra Fialu fungoval i jako evropský vyjednavač a jezdil s ním na zasedání Evropské rady, znal nejen evropské premiéry a premiérky, ale hlavně jejich blízké spolupracovníky, s nimiž na téma muniční iniciativy mnohokrát mluvil. 

Pojar měl kontakty i na zbrojaře, byl u schůzek a telefonátů Fialy s prezidentem Zelenským, a díky svým transatlantickým vazbám byl přímou linkou na Američany (dojednával s nimi financování některých nákupů). „Český tým Tomáše Pojara, Tomáše Kopečného a Aleše Vytečky je nejlepší tým, který dělá hodně pro mou zemi a také pro společnou výrobu zbraní a střeliva,“ říká Respektu o českých úřednících ministr strategického průmyslu Ukrajiny Oleksandr Kamyšin.

Neúnavným politickým tahounem vojenské pomoci byla od začátku ministryně Černochová, netajila se nikdy tím, že je to pro ni životní mise. „Byly to asi dvě úvahy, které výrazně ovlivnily a ovlivňují můj přístup,“ říká ministryně. „První je vzpomínka na vznik Izraele a na to, co pro něj naši předci udělali. Z dnešního pohledu ta pomoc vznikajícímu bojujícímu státu vypadá jako samozřejmost, ale nebylo to nic automatického, vyžadovalo to určitou dávku odvahy. A zadruhé je klíčová naše historická zkušenost se Sovětským svazem, respektive Ruskem. Jakmile se rozhodne expandovat, jsme v ohrožení.“ Ministryně v téhle souvislosti dodává, že „cítila, že sice my či Poláci to takto vnímáme, ale že je nezbytné, abychom o tom přesvědčili Západ, který takovou intimní a negativní zkušenost nemá; a abychom jej přesvědčili, že musíme jít příkladem a pomáhat, inspirovat“.

Co si Černochová o ruském prezidentovi myslí, musí každé její návštěvě dojít nejpozději ve chvíli, když v její kanceláři narazí na rohožku s ošoupanou tváří Vladimira Putina, do které si příchozí otírají boty. Ministryně, jak říká, měla vždy oporu v premiérovi i prezidentovi, byli to právě oni, kdo z české iniciativy nakonec pomohli udělat evropskou. Informace o tom, že se úředníkům a zbrojařským firmám podařilo po světě dohledat stovky tisíc kusů dělostřelecké munice, měly zdejší politické špičky – aniž by o tom ještě měla veřejnost tušení – již loni.

Velmi to podporujeme

„My jsme si vyzkoušeli, že celý systém dobře funguje, na spolupráci s Nizozemskem a Dánskem,“ odpovídá premiér Fiala Respektu na otázku, proč se rozhodl letos v únoru na mimořádné Evropské radě v Bruselu vtáhnout do nákupu další evropské země. „Vystoupil jsem s tím, že máme tuhle iniciativu, a vyzval jsem kolegy, ať se k ní připojí. Mohli bychom tak naplnit slib, který Evropa dala, ale nebyla schopná dodržet, protože není schopná navýšit výrobní kapacity dělostřelecké munice dříve než ve druhé polovině příštího roku.“ Premiér také říká, že ho příliš nepotěšilo, když informace o jeho návrhu někdo z Evropské rady zjevně v dobrém úmyslu sdělil serveru Politico. To se prostě nedělá. Ale dodává, že to mělo i svůj benefit: přitáhlo to k tématu větší pozornost. 

Fiala chtěl nicméně původně o věci s dalšími premiéry vyjednávat mimo zájem médií, obával se toho, že v případě prozrazení začnou Rusové zjišťovat, odkud bychom chtěli munici nakupovat, a pokusí se druhou stranu přeplatit, nebo ji nějak vydírat, aby Ukrajině nepomáhala. Politico konkrétně psalo o tom, že „Praha frustrovaná nedostatkem munice tlačí na země EU, aby financovaly nákup 450 tisíc kusů“. Češi to nekomentovali, veřejné mlčení prolomil prezident Pavel teprve na v úvodu zmíněné Mnichovské bezpečnostní konferenci.

Ještě než tam promluvil, sešli se s ním na Pražském hradě Tomáš Pojar a Tomáš Kopečný, který v mezičase přešel z náměstkovské pozice do role vládního zmocněnce pro rekonstrukci Ukrajiny. Jednali v zabezpečené místnosti. Pavel uvnitř dostal podklady, kolik různého vojenského materiálu se podařilo v různých zemích dosud sehnat. Bylo v nich, že je to 300 tisíc kusů munice ráže 122 mm a 500 tisíc ráže 155 mm.

Prezidenta přiměla k neplánované otevřenosti atmosféra v mnichovském sále. Poprvé tu zazněla zpráva, že byl v ruském vězení zavražděn čelný představitel ruské opozice Alexej Navalnyj, v místnosti, kde byl přítomen i Pavel, o tom promluvila jeho žena Julija. Ta jen obtížně a ve viditelném dojetí hledala slova. Pro mnohé včetně českého prezidenta se jednalo o šokující zprávu. A ta se mísila s opakovaným upozorňováním ze strany Ukrajinců, že jejich země se nachází v kritické situaci, pokud jde o zbraně i munici. Petr Pavel dnes tvrdí, že chtěl v této křehké situaci ostatní strhnout k aktivnější pomoci: ideálně tady a teď v naději, že to zkrátí další zdlouhavá zákulisní vyjednávání. 

A přesně to se také stalo. Když řekl, že Češi ve světě identifikovali 800 tisíc kusů munice, že je prostor, aby byla odkoupena, strhlo to bouři zájmu. Českým vyjednavačům začaly okamžitě drnčet telefony, téma se stalo předmětem Pavlových rozhovorů se spojenci ještě v Mnichově –  prezident o tom vyjednával se Švédy a Američany. Vzápětí vedl podobná jednání také premiér Fiala na tzv. válečném summitu v Paříži. Na českou muniční iniciativu nejrychleji reagovaly po Nizozemsku a Dánsku Portugalsko, Belgie, Litva a Lotyšsko. A vstřícná byla i Kanada.

„Velmi to podporujeme,“ řekl k českým nákupům munice po světě v rozhovoru s Respektem lotyšský prezident Edgars Rinkēvičs. „Pokud bude mít Rusko pocit, že Ukrajinu porazilo, samozřejmě bude mít chuť otestovat NATO. Pobaltské státy nebo Polsko by pak byly prvními na řadě.“ A přidaly se i další státy: Německo, Polsko, Estonsko, Finsko, Švédsko, Norsko, Lucembursko, Island a Slovinsko. Své příspěvky postupně zveřejňují, zatím jsou ve výši 35 miliard korun.

Aby Praha zmátla Rusy, vyjednavači vypouštějí do médií opakovaně informační balonky, v jakých zemích budou nákupy probíhat. Leccos z toho není pravda. Většina munice také nemusí fyzicky putovat přes Česko, státy z „koalice ochotných“ za ni budou platit zdejším zbrojařským firmám a s nimi budou řešit i dopravu přes další země. Důležitá je v celé akci firma Czechoslovak Group (CSG), vojensko-průmyslový gigant majitele Michala Strnada, který má mimo jiné letité kontakty v zemích, kde Česko munici poptává a nemá tam třeba ani diplomatické zastoupení. Podstatní jsou i zbrojaři z STV Group, v současné době  jediný výrobce velkorážové munice v Česku. „Muniční iniciativa je bezprecedentní akcí, na kterou jako občané můžeme být právem hrdi. Zapojení STV nebudeme ovšem komentovat,“ říká ředitel speciálních projektů STV Pavel Beran. „CSG se na muniční iniciativě pro Ukrajinu podílí v rámci firem obranného průmyslu, ale rozhodující je role vlády,“ uvádí mluvčí CSG Andrej Čírtek. Jednou z velkých výzev pro stát bude ohlídat, aby všechny obchody probíhaly transparentně, a za korektní ceny.

„Funguje to, pánbůh za to zaplať,“ říká k muniční iniciativě premiér Fiala. „Díky historické zkušenosti a shodě šťastných okolností jsme přišli s řešením problému, který by se jinak momentálně vyřešit nedal. Ukazuje se, že jsme země, která je aktivní a respektovaná ostatními. Proto to ale neděláme. Především chceme zabránit úspěchu Rusů na Ukrajině, ten by byl nebezpečný pro celou Evropu.“ 

Prezident Pavel minulý týden po setkání s ukrajinským prezidentem Zelenským během společné návštěvy Litvy řekl, že Česko po světě identifikovalo už více než milion kusů dělostřelecké munice. První dodávka by měla odejít na Ukrajinu v červnu.