Jak být optimistou

„Lidé si myslí, že pesimismus je výzva k činu,“ říká (ve Financial Times) filozof Maarten Boudry. Jenže to je omyl. „Čím jste katastrofičtější, tím více přesvědčujete ostatní, že už se nic nedá dělat,“ dodává. 

Stará anekdota říká, že pesimista je jen dobře informovaný optimista, jenže i tohle je velký omyl. Podle světového průzkumu z roku 2017 byli v názoru na budoucnost lidstva nejpesimističtější právě ti, kdo měli nejméně informací o míře lidského pokroku. 

Tito pesimisté si zvolili Petera Pellegriniho prezidentem. O světě toho moc nevědí, ale jsou přesvědčeni, že se řítí do katastrofy. Proto s úlevou podlehli Pellegriniho kolosální lži o tom, že katastrofě se vyhneme tak, že nebudeme dělat nic. Že válka nebude, když budeme mluvit o míru. 

Co to ale dnes znamená být optimistou? Nepodlehnout strachu a nebát se špatných zpráv, i když je jich mnoho. 

Tento týden řekl Josep Borrell, faktický ministr zahraničních věcí Evropské unie, že se musíme připravit na válku, neboť „Rusko hrozí Evropě“. Borrell je přitom diplomat, který je pověstný svým opatrným jazykem. 

Březen byl dalším měsícem v řadě s rekordními teplotami a z letního počasí na začátku dubna by nám měl běhat mráz po zádech. Planeta se otepluje rychleji, než klimatičtí vědci předvídali. 

No a na Slovensku máme vládu, jejímž jediným politickým programem je prosadit autoritářský režim. První fáze již probíhá, čistky v institucích mají charakter kobercového náletu. 

Co je rozumné

Víme, že lidé se začnou chovat rozumně teprve tehdy, když vyčerpají všechny ostatní možnosti. Sledoval jsem tento vývoj jako chlapec na svém otci a celé jeho generaci, kterou normalizační režim po roce 1968 vyloučil z univerzit a veřejného života. Trvalo mu nějaký čas, než pochopil, že odhodlání tehdejšího režimu je totální. Teprve poté spolu s mnoha dalšími začal budovat „kruhovou obranu“, která se nakonec ukázala jako vítězná strategie. 

Je proto rozumné si co nejdříve uvědomit, že odhodlání současné moci na Slovensku je absolutní a že je mrháním času očekávat, že vláda přistoupí na nějaké kompromisy například pod tlakem Evropské unie. 

Je rozumné ze všech sil bránit každou instituci, ale zároveň se nespoléhat na to, že se to povede. Je totiž rozumné si co nejdříve uvědomit, že tato vláda má barbarskou podstatu, a je rozumné přestat se každý den divit novým a novým projevům tohoto barbarství.