Odpočiňte si. Ale správně.

Je jasné, že odpočinek je dobrý. Běžní smrtelníci ani medicínští a psychologičtí badatelé se neshodnou jen na tom, jak moc dobrý je. Za poslední půlstoletí se věda začala volným časem, relaxací a psychickým zdravím zevrubně zabývat a nashromáždila kopce dat. Odpočatí lidé jsou zdravější – o 15 procent podle Kalifornské univerzity, o procent 13 podle Lisabonské univerzity. Jsou také spokojenější – o devět „spokojenostních bodů“ ze sta, říkají výzkumníci z americké Univerzity Johnse Hopkinse, „značně“, tvrdí jejich kolegové z Curychu. Jde i o práci. Odpočatí pracovníci dělají méně chyb, spotřebují proto méně materiálu i času, a především si působí méně pracovních úrazů – jak doložili badatelé ze Stockholmu.

Lidé jsou různí a různé jsou jejich cesty k odpočatosti. Dobře je to vidět na politicích. Bývalá německá kancléřka Angela Merkel od pondělí do pátku pracovala do úmoru – ale pak prospala víkendy a nasávala energii do zásoby. „Jako velbloud,“ říkali její blízcí spolupracovníci. Bývalý český premiér Andrej Babiš se chlubil tím, že odpočinek není téměř potřeba, stačí jednou za dlouhý čas a jediným správným pracovním modem je neustálá ostražitost a připravenost vydávat pokyny. Nebo je přijímat, k dobrému proto dával, že nechává zřídka vydechnout i všechny ve svém okolí.

Polský expremiér Donald Tusk byl jeho opak. Do svého domova u Baltského moře zpravidla odjížděl z varšavských kanceláří už v pátek po obědě a vracel se do nich v pondělí dopoledne. Leckdo mu vyčítal lenost a nedostatek zápalu pro vlast, on ale nedal na své zrelaxované, ale setrvalé, vyrovnané a dlouhodobé pracovní tempo dopustit. Americký poválečný prezident Dwight Eisenhower je – mimo jiné – dodnes známý svým dělením pracovních záležitostí podle naléhavosti (vykonej – odlož na konkrétní čas – přiděl někomu jinému – pusť z hlavy), a kromě uctívaného státníka je proto i idolem autorů manažerských pouček. Priority se však mění: na konci svého prezidentování podle pamětníků úřadoval rovným dílem z Oválné pracovny a golfového hřiště.

Vyčíslení benefitů jde lidstvu dobře. Složitější je hledání obecně platného receptu, který bude každý schopen snadno dodržet, bez ohledu na náplň své práce. To je nepřekvapivé, banální sdělení, které můžeme opustit a věnovat se tomu zajímavějšímu: jak svoji cestu k energetické rovnováze, klidu duše a zdraví těla hledají lidé, kteří si profesně vybrali obtížné cesty.

Mraky a parta

V neoficiálních žebříčcích nejobtížnějších povolání se na vrcholu objevují ta, na která je v tuzemsku složité narazit. Těžař na mořské plošině. Rybář na širém moři. Jedna velmi náročná práce je však na celém světě velmi běžná, Česko nevyjímaje: technik vysokého napětí. Tedy lidé, kteří stojí za tím, že několik hodin po oznámení „tisíce domácností jsou aktuálně bez proudu“ se dozvíme, že „dodávky elektřiny byly obnoveny“.

Jiří Pazdera se této práci věnuje celý život. Jednapadesátiletý muž nás vítá v malé kanceláři na kraji Slaného v areálu rozvodny. Celoživotní zaměstnanec ČEZ Distribuce začínal v terénu, teď má na starosti techniky zhruba v pětině středních Čech. Jeho tým má pětačtyřicet lidí. Úředničina už u něj převažuje nad terénní prací, ale občas, když se mu chce nebo když to je při velkých kalamitách nutné, vyrazí ven.