Klimatická žaloba narazila, ale není to definitivní

Dodržuje český stát aktuální verzi Pařížské dohody o snižování emisí skleníkových plynů? Laické podezření, že tomu tak není, převedl již před dvěma lety do právního jazyka aktivistický spolek Klimatická žaloba. Zažaloval vybraná ministerstva a vládu za to, že navzdory dohodě, slibující snížit v EU do roku 2030 emise skleníkových plynů o 55 procent pod úroveň roku 1990, dosud neučinily pro naplnění zmíněných cílů nic. Městský soud dal aktivistům loni za pravdu, ale Nejvyšší správní soud (NSS) minulý týden některé klíčové pasáže rozsudku zrušil. Žaloba se vrací zpět k Městskému soudu v Praze. Podle Jakuba Zamouřila, právníka a lídra klimatického spolku, tím ale nic nekončí.

Co si odnášíte z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, který zpochybnil argumentační linku, na které postavil loni rozhodnutí ve váš prospěch Městský soud v Praze? NSS nesouhlasí s tím, že by z Pařížské dohody České republice, která je smluvní stranou v rámci celé EU, vyplývala jasná povinnost snížit emise o zmíněných 55 procent oproti roku 1990, jak v žalobě tvrdil Městský soud.

V původní žalobě jsme měli více argumentačních linek. Změna klimatu a nečinnost státu zasahují do lidských práv českých občanů, a tím pádem mají ministerstva povinnost je chránit, i kdyby neexistovaly žádné mezinárodní dohody. Druhá linka je ta, kterou zmiňujete. Nejvyšší správní soud nyní řekl, že emisní závazky EU se vztahují na všechny členské země společně a neaplikují se na každou jednotlivou zemi. EU by měla rozdělit své nové emisní závazky mezi členské státy, což zatím neudělala, a soud tedy teď nemůže posuzovat, jestli tuzemské orgány snižují emise v dostatečné míře.

Městský soud v Praze má stále prostor pro podpůrnou argumentaci. Tímto rozhodnutím z našeho pohledu nic nekončí. Nejvyšší správní soud se totiž vyjádřil i k té argumentaci, která mluví o zásahu do lidských práv českých občanů. Uznal, že klimatická změna má dopad na lidská práva a je důvod přezkoumávat, jestli státní orgány dělají dost. Zároveň ale nenašel způsob, jak to objektivně posoudit. Inspirovali jsme se úspěšnou klimatickou žalobou v Německu, Irsku nebo Nizozemsku, nicméně tamější situace byla jednodušší v tom, že všechny tyto země mají na rozdíl od Česka klimatický zákon, a je tedy možné hodnotit, jestli zákon dostatečně chrání lidská práva a jestli ministerstva v ochraně před změnou klimatu dělají dost. Jak už bylo řečeno: klimatický zákon, ve kterém by bylo upraveno, co je potřeba dělat pro snížení emisí, nemáme a dle nás je toto soudní rozhodnutí zbytečně konzervativní vzhledem k rizikům, která jsou s klimatickou krizí spojená. Fakt, že se klimatický zákon nedá posoudit, protože neexistuje, by přece měl automaticky znamenat, že české vlády selhávají v ochraně českých občanů před dopady klimatu.