Nový film oscarového režiséra a scenáristy Martina McDonagha Víly z Inisherinu začíná v okamžiku, kdy se nečekaně rozpadne přátelství dvou mužů. Film se odehrává přesně před sto lety na irském ostrově, který je dost daleko od nepokojů občanské války, aby byli jeho obyvatelé v bezpečí, ale zároveň dost blízko na to, aby byli emočně zasaženi.
Pod tlakem měnících se dějin se jeden z přátel, Colm (BrendanGleeson), rozhodne změnit svůj život a odstřihnout se od svého nejbližšího přítele Pádraica (ColinFarrell). Ten nemá nic než sestru a svého osla, a tak se snaží Colma po zbytek filmu získat zpět, bez ohledu na tragické následky. Pod černě komickým povrchem, který stojí na silných hereckých výkonech a téměř bezchybně vykresleném prostředí, bublá hluboký, existenciální konflikt, který je i sto let poté relevantní.
Procházíme krizí, která mnohé z nás nutí stáhnout se do izolace, ať už o samotě nebo jen s pečlivě vybranými nejbližšími. Vztahy se prohlubují nebo naopak rozpadají. Mnozí z nás přehodnocují své životy, jsme konfrontováni s otázkou vlastní smrtelnosti. Některé krize restartuje, jiní propadají depresím a pocitům, že nikomu po smrti nebudou chybět a že jsou jejich životy vlastně zbytečné.
V tom tkví i konflikt protagonistů. Pádraic má pocit, že stačí, že nikdy nikomu neublížil, zatímco múzicky založený Colm se rozhodne začít skládat písně, aby zanechal po smrti nějaký odkaz. Umění je věčné, ale má smysl se o něj snažit, pokud s největší pravděpodobností nejsme Mozart? Nestačí se spokojit s tím nejvzácnějším, co máme, tedy společností člověka, co s námi zajde na pivo?
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
