Můj první článek do tištěného Respektu byl o Argentině. Bylo to do rubriky Jeden den v životě a popsal jsem tam jeden běžný den mého života v hlavním městě Buenos Aires.
Od té doby uběhlo šestnáct let a já se k Argentině poslední měsíc opakovaně vracím. Vidím ji ve zprávách a často si vzpomínám na ten ranní ruch gigantického velkoměsta, na parky s obřími stromy a autostrády vedoucí centrem města. Ta silnice se nedala přejít ani na zelenou, jak byla široká. Musel jsem vždycky běžet před řadou nastartovaných aut, čekajících, až jim padne oranžová a přejedou mě.
Myslím na lidi, které jsem tam potkal. Co asi třeba dělá Lucho z bufáče na Reconquistě? Nebo jeho kamarádka, co neměla zuby. Nebo Mary z kanclu v třináctém patře přístavního mrakodrapu?
Život byl v té době poznamenám krachem Argentiny v roce 2002. Kolem všech bank byly postavené obří železné konstrukce, které měly zabránit lidem, aby si své mizející úspory vzali násilím. Přátelé mi občas říkali, jak o všechno přišli, a ty příběhy byly tak neuvěřitelné! Představte si, že byste se ráno probudili a zjistili, že máte na účtu třetinu toho co včera, a s tím, co tam zbylo, nemůžete disponovat.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
