Snění o jihoamerických dolarech

Kdyby dvousetmilionová Brazílie vytvořila společnou měnu s téměř padesátimilionovou Argentinou, jednalo by se o druhou největší měnovou unii na světě – po EU, samozřejmě. Kdyby se ke společné měně, pracovně nazvané sur, tedy jih, přidaly Uruguay a Paraguay, tedy členské země jihoamerického obchodního bloku Mercosur, byla by unie ještě o něco větší. A kdyby měnové sjednocování pokračovalo dál napříč kontinentem, k čemuž prezidenti Brazílie i Argentiny v úterý skutečně vyzvali… inu, stal by se zázrak a naplnil by se sen bojovníků za svobodu Latinské Ameriky od španělské nadvlády, kteří v 19. století o jednotném kontinentu skutečně snili. 

A u snění s velkou pravděpodobností také zůstane. Brazilský prezident Inácio Lula a jeho argentinský protějšek Alberto Fernández minulý týden na summitu jihoamerických zemí oznámili, že jejich vlády „se rozhodly pokročit v jednání o společné jihoamerické měně“. O titulky tak bylo postaráno, oba prezidenti nicméně rychle přispěchali s upřesněním, že Argentina si zároveň ponechá své peso a Brazílie svůj real. Jinými slovy, sur není společná měna, ale jakýsi účetní nástroj, který by zjednodušil převody z jedné měny na druhou během obchodování. K tomu v tuto chvíli slouží – možná jste uhodli – dolar.

Jsme u podstaty věci. V Jižní Americe se o sjednocování porůznu mluví od zmíněného 19. století, praxe je tomu však na hony vzdálena. Jednotlivé státy mezi sebou po desítky let nedokážou vyjednat ani skutečný jednotný trh bez nejrůznějších tarifů a dalších překážek, jenž by se třeba vzdáleně podobal tomu evropskému. Pokud jde o jejich měny, pak právě Argentina není zrovna lákavým partnerem pro měnovou integraci. Od své samostatnosti zbankrotovala už desetkrát, dluhy naposledy přestala splácet v roce 2020, v tuto chvíli vykazuje stoprocentní inflaci a další kolaps se všeobecně očekává.