Přecenit vliv Johna Calea na podobu populární hudby lze opravdu těžko. Velšský rodák, který studoval pod vedením skladatelů Johna Cage nebo Aarona Coplanda, vnesl do rocku prvky a postupy moderní a soudobé klasické hudby. Byl členem The Velvet Underground, jedné z nejvlivnějších kapel všech dob. Jako producent stál u počátků kariér natolik význačných osobností, jako byli Iggy Pop nebo Patti Smith. A z opomenuté skladby Hallelujah Leonarda Cohena učinil po své verzi jednu z nejčastěji předělávaných písní.
Ačkoli by si tedy mohl říci, že má hotovo, novinka Mercy není nijak zatížená nostalgií. První Caleova studiová nahrávka původního materiálu od roku 2012 ho představuje v nebývalé autorské formě. Album sází spíše na textury, práci se zvukem, jeho syntézu i destrukci a také na pochmurnou noční atmosféru než na melodie a chytlavé popěvky. Nejvíce se Cale přibližuje zapamatovatelnému refrénu ve skladbě Night Crawling, která se ohlíží za jeho přátelstvím s Davidem Bowiem.
Před posluchači se vynořují další postavy z minulosti v Marilyn Monroe’s Legs (Beauty Elsewhere) nebo v Moonstruck (Nico’s Song), která je komplikovaným vyznáním bývalé spoluhráčce z The Velvet Underground. Jinak se Mercy hemží spolupracovníky, kteří jsou o generaci i dvě mladší než Cale. Všichni se v rámci svého žánru i schopností soustředí na nejjemnější zvukové detaily a album tak oplývá zcela moderní produkcí. V titulní písni se objevuje producentka a hudebnice Laurel Halo, Story of Blood nabízí duet s písničkářkou Weyes Blood, o kus dál se objevují postpunkoví Fat White Family a centrální zvukově dekonstruovanou kompozici Everlasting Days vytváří Cale za pomoci Animal Collective.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu