Obejdeme Brusel? Nebo ne? V Česku doutná spor o využití peněz za emisní povolenky.

Na počátku bylo slovo. Nebo spíše jeho změna. Výraz „should“ (měly by) se v jedné důležité evropské směrnici změnil na jednoznačné „shall“ (mají). Evropská unie takto letos na jaře zavázala členské státy, aby od roku 2024 veškeré příjmy z prodeje emisních povolenek použily na projekty související s klimatem a energetickou transformací. Proti minulosti je to výrazná změna, dosud totiž stačilo na tyto „zelené“ účely vynaložit jen polovinu peněz, zbytek mohly státy využít po svém. Dnes je ale čím dál jasnější, že Česko požadavek do své legislativy zapracovat nestihne. A dost možná se chystá nová pravidla porušovat.

Všeobecně se ví, že evropské firmy za povolenky (jakési „odpustky“ za vypouštění oxidu uhličitého) platí a obchodují s nimi. Zpřísnění evropské směrnice o emisním obchodování, která získané peníze vrací členským státům, z nichž firmy pocházejí, je jednou z cest, jak snížit skleníkové emise do roku 2030 a do poloviny století dosáhnout uhlíkové neutrality. Česko v minulosti pravidla víceméně dodržovalo, penězi z povolenek platilo třeba program Nová zelená úsporám. Fungovalo to tak, že „povolenkové“ finance tvořily nezanedbatelný příjem státního rozpočtu, část z nich však poté směřovala na konkrétní „zelené“ programy.

Do roku 2030 má Česko z emisního obchodování získat 200–300 miliard korun (jen příští rok to může být 25–40 miliard). A nová podoba evropské směrnice žádá, aby se z těchto peněz už neplatilo nic, co nesouvisí s klimatem a dekarbonizací. Zajistit by to u nás měla novela zákona o obchodování s emisními povolenkami, v níž ministerstvo životního prostředí (MŽP) navrhuje, aby všechny peníze z povolenek napříště mířily do Státního fondu životního prostředí, který by je pak rozděloval.