Kulinární diplomacie

Sedím v pražské restauraci TamarindTree, kterou mi v instagramové anketě doporučili moji sledující jako místo, kde dostanu jedno z nejlepších pad thai v Praze. Nejlepší, myšleno autentické, tedy nepodřízené českému vkusu. V Thajsku jsem nebyla, nemám srovnání, zato vím, že oblíbené tři až čtyři milimetr široké nudle s vajíčkem, arašídy a mungo klíčky přesáhly daleko za hranice Thajska, určitým způsobem dokonce zastupují část asijské kuchyně ve světě – a my si hned povíme proč. Zatím si ale objednávám pad thai ve variantě s krevetami a během chvíle přede mnou stojí talíř kouřících nudlí.

Na rozdíl od generických asijských bister, kde se pad thai podává a kterých je Praha plná, nevypadá donesený pokrm jako smažené nudle, ale spíš jako nudle lehce obalené omáčkou. Drcené arašídy s ní splývají a předávají jí tak svou chuť. A teď to podstatné: jídlo je to kyselé. Palmový cukr a rybí omáčka vytvářejí sice proti kyselosti příjemný balanc, nicméně přiložený skrojek limety se rozhodnu nepoužít. Trojúhelník zmíněných vévodících chutí je v TamarindTree před každým servisem ještě kontrolován a dochucen – omáčka na pad thai se tady nepřipravuje dopředu. Recept si šéfkuchař Ladislav Dvořák přivezl ze stáže v Bangkoku. Kyselost pochází z pro pad thai klíčové suroviny, a tou je tamarind – plody z tamarindu indického. Ladislav používá ten lisovaný v blocích, z tamarindové pasty prý cítí průmyslovou chuť. A je to právě tamarind, který Čechům v podávaném „pad thai“ často chybí.

Kuchyně na vývoz