Jiná globalizace a její poražení

Zemím jako Jižní Korea, Tchaj-wan, Singapur nebo také třeba Velká Británie končí dobré časy. Končí totiž éra „ekonomické integrace, která celá desetiletí odstraňovala obchodní a investiční bariéry mezi zeměmi“. Důsledky mohou být pro proexportní ekonomiky dalekosáhlé. Možná si ostatně vzpomenete, že jedním z hlavních motivů odchodu Británie z Evropské unie byla touha odstranit evropské obchodní bariéry a stát se jakýmsi „Singapurem“ u břehů Evropy. Dnes ale v kůži Singapuru už nikdo nechce být. Dost možná ani v kůži Británie.

Americký Deník The Wall Street Journal novému deglobalizačnímu trendu nedávno věnoval rozsáhlejší text pod výmluvným titulkem The Economic Losers of the New World Order (Ekonomičtí lůzři nového světového řádu). I mezititulky toho prozradí celkem dost. První zní: Jak rozbít globalizaci. Následují: Vítězové, Problém s Brexitem a Nová spojenectví. Svět se zkrátka zásadně proměňuje, co platilo od konce studené války, je pryč.

Příčinou je protekcionistická politika základních ekonomických bloků, tedy USA, EU a Číny. Například ve Spojených státech dominuje tamní domácí ekonomické agendě tzv. Inflation Reduction Plan, což je ale ve skutečnosti obrovský dotační balík ve výši 369 miliard dolarů prosazený vládou Joea Bidena. Zaměřuje se především (ale nikoli výlučně) na pobídky firmám v technologických oborech spjatých se změnou klimatu a v jeho důsledku teď za Atlantik míří každý, kdo chce v tomto oboru podnikat. Německá BMW právě začala stavět novou továrnu na výrobu baterií v Jižní Karolíně. Jihokorejské firmy Hyundai a LG hodlají svou výrobu baterií pro elektrické automobily situovat v Georgii. Panasonic míří do Kansasu. Domácí trhy ostrouhají.