Vzpoura zvířat

Uvědomili jsme si, že máme pod lodí dvě kosatky a že koušou do našeho kormidla,“ vzpomínal nedávno jachtař Daniel Kriz pro zpravodajství CNN na událost, která se v dubnu odehrála ve vodách kolem Gibraltaru. O chvíli později pozoroval Kriz jedno ze dvou mláďat obřího kytovce, jak odplouvá se zbytky kormidla v tlamě, zatímco dospělé kosatky krouží kolem, jako by na povedený vtípek adolescentů dohlížely. S neovladatelnou lodí se podařilo doplout do přístavu, tři jiná plavidla ale po útocích kosatek, k nimž v této oblasti dochází v uplynulých několika letech, klesla ke dnu.

Kosatky přitom nejsou jediným inteligentním druhem, který v poslední době na člověka útočí. Zatím kvůli nim nikdo nezemřel, což bohužel nelze říci o počínání šimpanzů v Ugandě, kde tito lidoopi unášejí děti. Všechny incidenty mají jedno společné: dochází k nim tam, kde lidé masivně pronikají na teritorium zvířat. U španělských a portugalských břehů vládne hustý provoz všemožných plavidel, která kosatkám mohou působit zranění a znervózňovat je. A fotografie z míst, kde šimpanzi napadají vesničany, ukazují spíš než nedotčený prales něco jako českou krajinu: mozaiku polí, cest, domků a také zbytky lesíků, v nichž velcí lidoopi sice v malých skupinách přežívají, ale nemají už co jíst.

Mění se pod tlakem postupující civilizace chování zvířat, stává se agresivnějším? V souvislosti s nezvyklým počínáním kosatek se dokonce objevily úvahy, zda nejde o „vzpouru“ těchto obyvatel moří, odvetu za ničení jejich přirozeného prostředí. Došla dvěma inteligentním druhům savců s lidmi trpělivost? Nejspíš tušíme, že takové vysvětlení je příliš romantické, i střízlivější vědecká debata ale nabízí pozoruhodný vhled.

Pod vedením Bílé Gladis

Od roku 2020 zdokumentovali vědci stovky incidentů, při nichž kosatky napadly u španělských a portugalských břehů menší lodě, hlavně plachetnice a jachty. Například při útoku na německou jachtu začátkem května dvě menší zvířata ničila kormidlo, které bývá nejčastějším terčem pozornosti kosatek, zatímco větší jedinec opakovaně a s plnou silou narážel hlavou do trupu lodi; a když byly obě menší kosatky s kormidlem hotovy, i ony po vzoru svého většího druha zaútočily na samu loď. Jachta klesla ke dnu dřív, než se ji pobřežní stráži podařilo odtáhnout do přístavu.

Zkusme si podobnou situaci představit: dospělé kosatky dravé zpravidla měří pět až osm metrů, dosahují hmotnosti až šest tun a na kořist útočí rychlostí až 45 kilometrů v hodině. Bezmocně tedy z paluby pozorujete, jak se mnohatunový černý kolos s bílými skvrnami řítí k trupu vaší lodi a obrovskou silou do něj naráží, zatímco dvě menší „mořské příšery“ či „démoni z pekla“ (tak lze číst latinské druhové jméno Orcinus orca) rozebírají vaše kormidlo. Možná si v tu chvíli vzpomenete na událost z roku 1972, kdy třináct metrů dlouhou jachtu potopil západně od Galapág koordinovaný útok asi dvacetičlenného hejna kosatek, které si plavidlo zřejmě spletly s velrybou, načež posádka strávila v záchranných člunech déle než měsíc, než ji objevila rybářská loď. Nebo na událost z roku 2010, kdy velký samec kosatky chovaný v zajetí v zábavním mořském parku v USA zabil svoji drezérku.

K explozi zájmu médií o události nedaleko Pyrenejského poloostrova došlo poté, co portugalský biolog a odborník na kosatky Alfredo López Fernandez vystoupil s teorií, že může jít o obranné chování vyprovokované nějakým traumatem. Snad se některý z mořských obrů zamotal do rybářské sítě či vlasců visících z lodi, nebo se možná s nějakou jachtou náhodou srazil, a pod vlivem nepříjemného zážitku začal na lodě útočit. Za nejpravděpodobnějšího iniciátora odvety označil vědec samici zvanou Bílá Gladis, jejíž chování pak ostatní kosatky v oblasti začaly napodobovat.

Proč právě ona? Byla první, kdo s útoky v roce 2020 začal, vysvětluje Fernandez v e-mailové zprávě zaslané Respektu. V té době Gladis napadala lodi v čele skupiny, kterou kromě ní tvořilo sedm mláďat. O rok později dokonce útočila v doprovodu svého nově narozeného potomka, čímž jej vystavila nebezpečí, takže chuť pouštět se do křížku s plavidly byla u ní silnější než mateřský pud. Na jejím těle pozorovali biologové zranění, jež mohly způsobit vlasce či sítě. Ostatně v oblasti byly zaznamenány případy, kdy kosatka opravdu uvázla v rybářském náčiní.