Právě skončený 57. ročník Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech lze shrnout třeba následovně. Vynesl na světlo polozapomenutého japonského režiséra Jasuza Masumuru, nabídl tradiční výběr z programů světových festivalů, zrestaurovanou verzi stále platného morálního debutu Evalda Schorma Každý den odvahu, ještě větší koncentraci celebrit, korporací a zvukového smogu z nekončící party. Ale i nejvýraznější soutěž za poslední léta. V ní vynikaly mimo jiné kanadský thriller Rudé pokoje, americký komorní film o afghánské emigrantce Freemont nebo švédská satira na kulturu sebezdokonalování a kariérního růstu Hypnóza. V pětičlenné porotě zasedl i hlavní dramaturg Sundance, nejdůležitějšího „indie“ festivalu na planetě John Nein. Jak vidí situaci na globálním trhu, kondici amerického nezávislého filmu nebo útroby Netflixu? A proč nábožně sledoval s kamarády videokazety s filmy Kevina Smithe.
Než se pustíme do Sundance a nezávislého amerického filmu, našla jsem jednu pozoruhodnou položku ve vašem životopise, která nemá s nezávislým filmem nic společného. Podle Internetové filmové databáze jste pracoval mimo jiné na sci-fi filmu Akta X z roku 1998? A zdá se, že je to taky váš film poslední? Co jste na něm dělal a proč jste dál v Hollywoodu nepokračoval?
Pracoval jsem na řadě filmů, Akta X byla skutečně tím úplně posledním a byl jsem asistent produkce. Studoval jsem filmovou režii a začal pracovat v Hollywoodu na nižších pozicích. Na různých projektech, většinou větších filmech, ale vůbec mě to nebavilo. V té samé době, to byl rok 1996, jsem také poprvé jel na Sundance, kde mi došlo, že existuje místo, kde se cítím dobře. Velké studio pro mě nebylo. Bavila mě nezávislá scéna.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Když máte pocit, že se v životě jen plácáte, možná je čas vyrazit za dobrodružstvím
