Nic nového pod sluncem

Jistě znáte ten povzdech po prostudování nabídky ovoce a zeleniny v supermarketu: „Opravdu je zapotřebí, aby se jablka vozila z Nizozemska, hroznové víno z Namibie, cibule či brambory z Egypta? To dříve nebylo, a taky jsme žili!“ I já jsem se takto často rozčiloval a s rozhořčením sledoval uhlíkovou stopu takto putující zeleniny a ovoce. Při diskusích o povinném podílu českých produktů v obchodech jsem si sice uvědomoval některé věcné nesmysly navrhovaného zákona (např. v soli náš region nebyl soběstačný ani v raném středověku a není šance, že by se to změnilo), nicméně nápad to byl v zásadě zajímavý. U vhodných komodit by se navíc jednalo o návrat do dřívějších dob, usnadněný ovšem o nynější možnosti rozvoje zemědělství. Nepamatoval jsem si, že by se z nějakých vzdálených destinací vozily například brambory. Pravda, cibule v minulosti nezřídka chyběla, ale nedostatek byl té české, ne nějaké cizácké bůhvíodkud, o jablkách hanba vůbec mluvit. Avšak jsem se pletl, a to pořádně a ve všem.

Jak se zbavit sardinek

Dostaly se mi do rukou dokumenty dokazující, jak čile se dovážely potraviny a zejména ovoce a zelenina z tzv. rozvojových zemí. Velmi poučný je v tomto ohledu poměrně stručný materiál Návrh koncepce dovozů z rozvojových zemí do roku 1970 vypracovaný ministerstvem vnitřního obchodu v květnu 1967, který načrtává, nakolik se plnily naděje, že řadu dosud nedostatkových surovin, které se musely pořizovat za dolary, poskytnou státy sympatizující se sovětským blokem, které většinou jen nedávno setřásly jho kolonialismu. Bohužel se tento dokument nedotýkal Kuby, jež v té době již zřejmě byla vnímána jako země socialistického tábora, a také se nevěnoval dovozu z Číny, která i tehdy představovala kategorii sama o sobě.