Lidská činnost vychyluje zemskou osu, severní pól celé roky putoval k Rusku

Představme si planetu Zemi jako roztočenou káču. Osa rotace směřuje v zásadě jedním směrem, zároveň se však tak trochu kýve, například kvůli proudům roztaveného železa v jádru planety. Severní pól kvůli tomu ročně opíše zhruba kružnici o průměru deseti metrů, zároveň se dlouhodobě pomalu posouvá po světě. Pokud bychom ale změnili distribuci hmoty uvnitř „káči“, rotační osa se vychýlí více či jinak. A právě to se teď děje se Zemí kvůli čerpání podzemní vody k pití a zavlažování. Ukázala to studie publikovaná v časopise Geophysical Research Letters.

Směr zemské osy stanovují astronomové pozorováním kvasarů, jader vzdálených galaxií, jejichž poloha vůči nám se v zásadě nemění. Z jevů na povrchu planety má největší dopad na osu rotace přesun vzdušných mas související s ročními cykly počasí. Významně se na putování pólů podepisuje i tání ledovců kvůli změně klimatu. Přestože autoři studie všechny tyto vlivy zahrnuli, stále se však nemohli dopočítat změny polohy pólů pozorované pomocí družic. Bylo jasné, že ve hře je ještě další faktor. Tím se ukázala být podzemní voda.

Hydrologické modely ukazují, že v letech 1993–2010 lidé vyčerpali z podzemí více než dva biliony tun vody, hlavně v severozápadní Indii a na západě Severní Ameriky. Po použití většina vody odtekla do oceánů, kde způsobila vzestup hladiny o více než šest milimetrů. A právě přesun vodních mas z podzemí na povrch podle výpočtů autorů studie vychyluje osu dokonce více než tání kontinentálních ledovců – konkrétně o více než čtyři centimetry za rok. Severní pól tak touto rychlostí během zmíněného období putoval směrem k ruskému ostrovu Nová země. Výzkum nepředznamenává žádnou bezprostředně hrozící katastrofu, přináší ale další důkaz o míře vlivu člověka na planetu. „Budí to ve mně smutek a bázeň,“ zhodnotila výsledek pro časopis Nature klimatoložka NASA Allegra LeGrande.