Kariho srážka s realitou

Byl to dobrý pokus, instalovat do čela reprezentačního týmu „národního sportu“ cizince. Čeští hokejoví činovníci se tomu dlouho bránili, vloni v březnu se ale pod tíhou neúspěchu a při pohledu na slovenskou reprezentaci spokojenou s americkým koučem přece jen odhodlali. Finský trenér Kari Jalonen pak vydržel ve funkci jen patnáct měsíců a minulý měsíc byl předčasně odvolán. Proč? Protože utrpěl srážku s českou hokejovou realitou. Jejím zosobněním je k Jalonenově smůle Alois Hadamczik.

Ten nemá zrovna skvělou pověst. Platí za konfliktního sebestředného člověka, s nímž je těžké vyjít, něco mu vysvětlit, spolehnout se na jeho slovo. Není snadné rozklíčovat, jak coby úspěšný podnikatel na Hlučínsku přišel k penězům. Ví se, že obchodoval s restitučními nároky, což po revoluci vyžadovalo konexe a často i značnou otrlost. Jako majitel sportovního areálu v Kravařích si dobře rozuměl s Rusy, jejichž národní tým u sebe hostil. Kritici si také pamatují, že v pozici reprezentačního trenéra protežoval svého zetě. Lidé kolem hokeje o něm mluví stylem, který zarazí.

Přesto byl Hadamczik vloni v červnu zvolen do pozice prezidenta hokejového svazu. Tam začal tím, že zkritizoval své předchůdce poukazem na audit, jehož výsledky ale nikdy nezveřejnil. Povedené nebyly ani jeho proslovy k válce na Ukrajině. Opakovaně dával najevo, že se mu nelíbí vyloučit z české reprezentace hráče jen proto, že hrají v ruské lize. Měl potřebu říct, že si tady Ukrajinci jezdí v drahých autech. A když nedávno vyloučení českých hráčů hrajících v Rusku odkýval, postěžoval si, že „jsou teď morální hodnoty víc než sport“ a „my jsme malí páni“.