Německá národní bezpečnost, díl první

Německo si v globalizovaném světě umělo poradit. Levné suroviny získávalo z Ruska, masivní odbytiště výrobků našlo v Číně a bezpečnost mu zajišťovaly USA. Tento „byznys model“ se ale rozpadá. Z válčícího Ruska už plyn a ropu nedováží, vývoj vztahů s Čínou je nejistý, a pokud se do Bílého domu vrátí Donald Trump, tak budou v sázce i americké záruky za evropskou bezpečnost. 

Spolková republika hledá v měnícím se světě novou orientaci, přičemž jí mocensko-bezpečnostní uvažování není blízké. Například výuka mezinárodních vztahů se na tamních univerzitách příliš nesoustřeďuje na „tvrdou“ geopolitiku. Projevem tohoto hledání je vůbec první národní bezpečnostní strategie, kterou vláda v Berlíně v červnu představila. Její sepsání se v prosinci 2021 stalo součástí programu vlády Olafa Scholze – a prvotním impulzem tedy nebyl ruský útok na Ukrajinu, ale otazníky ohledně vývoje v USA.

Strategie rozvíjí německou představu bezpečnosti, která vedle armády a tajných služeb zahrnuje i ochranu klimatu, rozvojovou pomoc a nově i důraz na spolehlivost dodavatelských řetězců a dovozu surovin. Označuje Rusko za hlavní hrozbu a Čínu za mocnost, která stále častěji jedná v rozporu s německými zájmy a hodnotami – a je současně partnerem při řešení planetárních problémů. Potvrzuje nárůst rozpočtu na obranu na dvě procenta HDP – ačkoli to nemá být financováno ze státního rozpočtu, ale ze stomiliardového fondu oznámeného vloni kancléřem.